Dnes je pondělí 25. 9. 2017, svátek má Zlata

Želetava 2009

05. 05. 2009 – Povedlo se mi úspěšně se zůčastnit amatérských závodů v motorovém paraglidingu u malebné vesničky Želetava. Jaké to bylo, co jsme zažili a pár fotek najdete zde.

Tak jsem se vrátil z velmi povedených amatérských závodů, pořádaných Želetavskými piloty (Milanem a Milanem)

V pátek jsem Já, karavan Bobyna a pilot Slávek dorazil na místo určení. Informace o tom, že tam již od rána budou na nás čekat, věšet fáborky a uvítací melodie na naši počest se budou linout po kraji se nakonec neukázala jako pravdivá. I tak jsme Klub Černá Růže na podruhé našli. Evidentně jsme nabyli jediní a tak když měl dorazit Pepa Wais, tak jsme raději zatarasily všechny i hlavní příjezdové cesty, aby to Pepa našel. Místní obyvatelé Želetavi si mysleli zase něco o blokádě zemědělců s anarchisty, ale nechávalo je to kupodivu chladnými.

Po přihlášení na závody jsme hned vyfasovali velmi zdařilá čísla, která dávala tušit, že při startu a za letu, si s nimi užijeme spousty legrace. Pak jsme podepsali formulář R25/45–12/3654-C 2009, kde jsme se upsali, že pokud by někdo ze soutěžních pilotů skonal, tak jeho rodina nemá šanci cokoliv od organizátorů akce vymáhat. ( když jsme pak sledoval některé piloty v letu, tak to od pořádajících byl dobrej tah).

Dále nám byla nabídnuta možnost ubytování přímo v Želetavě u fotbalového hřiště i se sociálním vybavením. Sice luxus a kousek do hospody, ale s vděkem jsme odmítli, že jsme zvyklí na to, že kde se lítá, tam se i spí a představa převážení mého motorového miláčka po každém letu se mi také nezamlouvala. Zajeli jsme tedy s Milanem na startovačku a hned jsme si ji zamilovali. Daleko od civilizace, nááádhernej výhled, rovná plocha pro tříkolky a nedalekej remízek na vykonání věcí potřebných. Jen velikost plochy na šířku nebyla zcela ideální, ale to hravě převážila skutečnost, že to na start bylo lehce z kopce.

Utábořili jsme se tedy přímo tam, zapustili jsme betonové piloty do zemně aby nám vítr neodnesl Bobynu a jali se kochat pěkným výhledem po kraji. Poslední info toho dne bylo, že ráno v 5:45 bryfing na ploše. Dlouho do noci jsme ještě seděli a klábosili o věcech minulých i o tom co nás tady asi čeká. Slivovice padla i další tekutiny se postupně přemístili v naše útroby.

Ráno po 6té hodině přijeli organizátoři za námi a oznámili, že slalom, zvaný čtyřlístek je nachystán a vzhůru do něj. No na to kolik bylo hodin, celkem pofukovalo. Nicméně k letu to bylo a jak kdosi prohlásil: „ Lítat se v tom nedá, ale závodit ano“, a odstartoval. Mimo větru, vše bylo OK a tak jsme postupně nastupovali do disciplíny. Na startu nás ještě čekalo hodnocení za rychlost odlepení se ze zemně. Z hlediska větru se časy od zvednutí padáku nad hlavu, po celkové odlepení pilota ze zemně pohybovali řádově ve vteřinách.

Pak proběhl slalom. Tyčky se před námi ve větru vlnili a uhejbali potvory jedny, jinak by neminul nikdo. Vítr pak ještě zesílil a tak asi po čtyřech odstartujivších pilotech byla disciplína přerušena , že se bude pokračovat navečer. Vydali jsme se tedy na moc dobrej obýdek do Klubu Černá Růže. Byl nám tam připraven čerstvý řízeček s bramborovým salátem. No to byla mňamka.

Ai kolem 14té hodiny jsme se přesunuli do Želetavské sýrárny. Všichni jsme se moc těšili a vzpomínali na chytlavou melodii z reklamy „ … a miluju a maluju a miluji a maluju…“

Hned ve vchodě jsme dostali velmi slušivé oblečky. To by jste netušili kolik se dá s takovým kouskem hadry užít legrace a jak i zkušení borci dokázali zápasit z jejím oblečením. Pak jsme se každý velmi přesně zvážili na váze a sestoupili do podzemních prostor tohoto závodu. Tam začala přednáška i s ochutnávkou. Začali jsme samozřejmě u EIDAMU 30% pak postupně přešli na 45% cákli do toho trochu EMENTÁLU v různých stádyjích zrání. Ten 4,5 roku starej mě moc neoslovil, ale někteří si při vzpomínce na jeho specifickou chuť otírají sliny ještě teď. Tolik sejra pohromadě jsem v životě neviděl. To by byl opravdovéj EDEN pro myši. Ale žádnou myš, ba dokonce ani blbou mouchu, jsme za celou dobu prohlídky nenašli. Jo hygiena 1A. A dokonce ani místní si nezpívali onu chytlavou melodii, jo a ta sympatická černovláska, co je v té reklamě tam asi fakt nepracuje :-). Až jsme si dosytnosti naplnili bříška a batůžky spoustou sýrových dobrůtek, odebrali jsme se zpátky na letiště na kus masa a dobré kafe.

V odpoledních hodinách se vítr na chvilku utišil a tak jsme vesele dolítali ranní disciplinu.

Pak byla nabrífována ranní navigační soutěž. Start a let po trojúhelníkové trati, cestou sbírat znaky a mněli bejt i falešné a při návratu provést přesnost přistání. Jek jednoduché, celá trať měřila slabejch 20km. Start v 6:00. Ha ha. (pozn autora)

Ráno kolem 7mé hodiny dojeli uhnaní organizátoři, že znaky jsou již na trati a že jich je moc, i těch falešnejch, a že můžeme jít na to. No a abychom to nemněli tak jednoduché, tak nám ještě oznámili doplňkové úkoly k letu. Takže cestou zjistit kolik stojí speciál na benzínce přes kterou poletíme a až eventuelně nejdeme na trati znak „T“ , tak za ním máme udělat Touch and Go co nejblíže čtverce. A tak se z celkem velmi jednoduché navigačky stala velmi zajímavá a podnětná disciplína.

Startoval jsem jako jeden z prvních a hned po startu jsem jako surykata šmejdil hlavou všemi směry a hledal kam ty znaky všude nacpali. První znak byl chytře umístěn hned vedle benzínky, kde většina zapisovala cenu pohonných hmot a nesledovala okolí. Ono přečíst na dygytální ceduli cenu (mimochodem to bylo 22:70), která je určena pro pozemní motoristy a tak z vrchu někteří opsali 22:10, nebylo jednoduché. Další znak byl zajímavě maskován za stromořadím, další byl na kraji rybníka a ono zajímavé T čko, bylo kousek za posledním otočńákem. Víc znaků jsem nenašel a byl jsem dost zklamán, jakej , že to su slepec. Po přistání jsem byl ujištěn, že jsem našel vše. A já celou dobou kroutil krkem až mám na něm bebínko.

Přesnost nám většinou vyšla a tak nám povolili volné létání. Toho všichni náležitě využili a vrhli se opět do luftu. Prošmejdit tuto, pro nás neokoukanou, krajinu jsme si nemohli nechat ujít. Navštívili jsme vzduchem TECHNOPÁRTY, která nás celou noc příjemně utuctuctucávala a pravděpodobně jsme prohloubili některé zážitky místních vyhulenců. Ono s I Želetavu z vrchu jsme si prohlídli. Kolem poledne jsme se přesunuli opět do restaurace a tam bylo vyhlášení výsledků.

Vyhrál jsme já. Hned za mnou na krásném druhém místě byl Pepa Wais a na třetím se umístila naše začínající hvězdička Michal H. dále byli Martin V., Michael N., Slavomír Ch., Daniel, Marcello D.

Ještě jednou bych moc rád poděkoval Všem organizátorům a těm skvělým lidičkám, kteří se na této moc zajímavé soutěži podíleli. Extra bych chtěl ještě poděkovat vzorné obsluze Clubu Černá Růže a majitelům louky, díky kterým jsme si mohli vybudovat, krátkodobě letiště(jejich králíci jim snad odpustěj) . Ty pošlapané pampelišky jsme po sobě narovnali, ale šlo to fakt blbě. Ještě jednou děkujeme a příště snad zase někdy.

Váš BERX.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007