Dnes je pátek 24. 11. 2017, svátek má Emílie

Červený Potok 2009

11. 08. 2009 – Až teď se mi povedlo zpracovat nějaké ty fotky z Potoka. Tak tady to máte.

Tak jsem opět pobalil rodinku a vzhůru na Červený Potok. Je to jeden z nejprestižnějších sletů během roku a tak ani přípravy na Mistrovství světa v motorovém paraglidingu, mi nemohli zabránit, abych prostě nejel.

Po příjezdu na letiště spolku SPV, jsme byli těmito vřele uvítáni. Počasí bylo luxusní a tak honem seskládat stroj a vzhůru do oblak. Přeci jen mistrovství se blíží a každá minutka tréninku, se dá později na závodech zúročit. Takže výmluvy typu, „ .. nemohu přijet na slet, neboť mám závody „ , prostě neberu. Nakonec to dalo pěknou hodinku v povětří. Slunce pomalu zapadalo a dávalo šanci fotografům, nafotit si báječné kyčovky.

Pozdější večírek byl velmi bujarý a o jeho průběhu se zde nebudu rozepisovat. Nerad bych některým jedincům připomínal věci, na které by určitě nejraději zapomněli.

Ráno, po skoro probdělé noci, někteří piloti nezklamali a vytvořili nám, typický budíček na který jsme na sletech zvyklí. Vrčeli velmi usilovně a podle mě i zbytečně dlouho. Počasí jim přálo i když bylo patrno, že se k nám z dálky přibližuje nějaká oblačnost. Trochu jsme se obával, že na tomto sletu bude super počasí. Ale vítr, který mněl zesilující tendenci, mi to rychle rozmluvil a v průběhu dne se nad letištěm vystřídaly snad všechny meteorologické prvky, které si jen dokážeme představit. Jen tornádo a sníh jsme osobně neviděl, ale průběh dával tušit, že někde poblíž určitě byli k vidění i tyto zajímavosti.

Nepřízeň počasí, ale nezakázala udělat účastníkům sletu od spolku SPV, tkzvn Náčelníkovu Pakárnu. Tentokrát se slet nesl ve stylu války v Pacifiku a tak bylo možné na letišti spatřit Američany, Japonce, ostrovní domorodce a i jinou pakáž z té doby. Byli jsme rozděleni na Japonce, s mím osobním velením, a na Američany, vedené chrabrým „kudrnáčem“. V tomto rozdělení, jsme pak bojovali, ve všemožných disciplinách. Hned zpočátku mněli Japonci navrch. Dokonce i vítězně, vybojovali válku o Qvadalkanal a rozprášili tu Americkou jednotku na padrť. Jak to pak dopadlo a kdo vlastně vyhrál, nebylo až tak důležité, jako fakt, že se všichni náramně bavili.

Když jsem si zrovna popíjel popolední kávu, nejednou mne vyděsil úchvatný stroj, který se zčistajasna přihnal nad letiště. Byl to Messerschmit Bf- 109. To, jak brázdil okolní krajinu a nálety které prováděl na naše letiště, byly naprosto úchvatné. Nebyl jsem schopen od něj odtrhnout oči. Po pár opravdu efektních průletech nám zamával a odletěl někam na průzkum. To sem fakt valil bulvy.

Později večer, opět probíhal bujarý večírek, kde jako třešnička na dortu nám krásné dívky předvedli břišní tance. Sice se je pár jedinců snažili napodobit, ale nebylo to úplně ono. Půlnoční, letní kino bylo také super. Náborové video Policie české republiky nenechalo jedno oko suché. A do toho se tancovalo a zpívalo a tancovalo a … ,on i takový taneček na bahnitém parketu má své kouzlo.

Ráno jsme se pobalili, dali kafe a vyrazili k domovu. Musím zkonstatovat, že to byl opět naprosto perfektní slet. Jen to počasí na začátek, mne celkem zaskočilo. Na Potok se nejezdí jen za lítáním. Tak mně příště neděste.

Váš Berx.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007