Dnes je pondělí 25. 9. 2017, svátek má Zlata

BALDOVEC 2008

18. 03. 2008 – „Hoď si to na Baldovci“ . Nenápadný název, ale super akce, kterou pro nás připravil Zdeněk Andrlík. Fyzicky i psychicky prověřila nejednoho pilota a někteří si měli možnost poprvé v životě prohlídnout svůj záložní padák. Doufám, že i naposledy.

Již několik dní předem, jsem se usilovně připravoval na tuhle slibně vyhlížející akci, neboť mimo to, že jsem si to, poprvé v životě hodlal opravdu hodit, jsem si sebou chtěl vzít i svůj BERXCARAVAN „BobYnu“. Že pojedu již v pátek odpoledne, bylo také předem dáno, protože ta největší zábava, je většinou právě v pátek, i když ani sobota, si tentokrát nijak nezadala. Naložil jsem si lítací nádobíčko, zapřáhl jsme svoji Bobynu za Michalovo Audy Q4 2,5L a rozjeli se vstříc Baldovci. Faktem je, že Michaluv vůz ani netušil, co za poklad, za sebou veze a vesele si uháněl vpřed. Po dojezdu mne mile překvapilo, že máme karavan stále za sebou a chtěli jsme se zakempovat. Bylo nám oznámeno, že všude kolem, kde je tráva, tak se mužem rozložit. Po zevrubné prohlídce holinek správce areálu, mi bylo jasné, že zajíždět kamkoliv na trávu, by znamenalo, že do jara, bych se sem, mohl na Bobynu jen jezdit dívat a tak jsem raději zvolil možnost parkovat na asfaltovém parkovišti. Michal prohlásil, že s kopce nespí a raději si pronajal chatku. (asi, nebyl na vojně, …fajnovka). V místní restauraci to už pěkně vřelo. Mimo pozdravů, se nám dostali do ruky i moooc bezvadné buchtičky a naprosto famózní šlehačka s piškotama. Tak jsem jednou dal dietě zase na pr.. .(ale, když to bylo tak dobrýý).I sám velký Roman opovrhnul brokolicí s chřestem a vrhl se s velkou chutí do šlehačky. Kolem jedenácté hodiny, nám už místní personál taktně naznačil, že by rádi do hajan a že nám již nenalejí, a tak Zdenál (jako slušný organizátor) svolal akci, „Mejdan na jedničce.“ což bylo kódové označení chatky č.1, kde bydlel. Brzo nad ránem se začali sjíždět ostatní piloti, kterým nedalo vyzkoušet si tu možnost, hodit si záložák. Začal jsem lehce litovat, že jsem Bobynu , zaparkoval zrovnana na parkovišti. Toliko šramocení, pokřikování a hučení přijíždějících vozů , no to bylo něco na moji bolavou hlavu. Ta whisky na jedničce, byla dobrá, ale bylo jí asi moc. To hemžení kolem mne nenechalo dlouho spát a tak jsem se vypotácel s karavanu a šel se mrknou, kde že si to dnes hodím. Na kraji areálu, stála velká dřevěná věž, lehce připomínající věž, kterou používali barbaři ve středověku, když obléhali hrad. Od ní se táhlo asi stopadesátimetrové lano, které končilo u jakési dřevěné trojnožky, obalené molitanama a různejma brzdičema a odrážedlama. Zajimavá, leč účelná konstrukce. Začínal jsem si představovat, jak se rozjíždím nabírám rychlost, míjím ledabyle zaparkovaný bagřík pod lanovkou a nezadržitelně se řítím k té brzdící konstrukci, když v tom nad hlavou zahřmělo“ Bacháá jedůů“ A to už první odvážlivec, zavěšen na lanech, se rozjížděl vstříc trojnožce. A kdo jinej, než Zdenál. Jako první se vrhnul po lanovce, a již odhodil záložák a ten jej po několika málo metrech velmi rychle zabrzdil. Dokonce si, vlivem větříku, lehounce couvnul. Pak jen odhodil lano a jako pejsek na vycházce, byl vlečen pozemním personálem k místu slezu. No vypadalo to jednoduše. Obsluhu celého zařízení prováděla dvojice mladých lidí. „ONA“ v roli vypouštěče a „ON“ v roli chytače. Tu dívenku, jsem obdivoval kolikrát musela nahoru a dolu a to věčné vysvětlování, že bez jištění to nejde, a že víc jak dva, nás nahoru nepustí, a že ať s tou věží nehoupeme, nebo spadne. No užila si s námi celkem dost. Nakonec jsem se k jízdě dostal i já. Navlékl jsem si svoji sedačku s krosny, upevnil kladkostroj do hlavních karabin, obtočil si jistící lano kolem pasu a už jsem jak mrštná ještěrka šplhal vzhůru. No, mrštná veverka jsem zrovna nebyl, a ten pán, co stál dole s pilou, kdybych se náhodou šprajcl v průlezu, taky nesvědčil nic pozitivního. Nahoře jsme se odrazil a s písní na rtu, se vrhl na lanovce dolů. Padák se otevřel se zpožděním, ale přece a pode mnou se jen ozvalo, „tebe si taky škrkám, ty seš mrtvej.“ Po mém slanění na pevnou zem, jsem odnesl záložku na přebalení. Zdenál celej den nedělal nic jiného, než balil a balil a balil. A že toho bylo. Odpoledne jsme se zbalili i mi, a odjeli na nedaleké letiště si trochu polétat. Udělal jsem si moc pěknou hodinku po moravském krase, navštívil Macochu kouknul nad rybník v Jedovnicích a zalítl zamávat kamarádům, kteří si to ještě pořád házeli na Baldovci. Večer jsem se odměnil naprosto vynikajícím hovězím steakem s pepřovou omáčkou a vynikajícím pivečkem. No náádhernej den to byl. Pak jsme ještě dlouho do noci skotačili v hospůdce na Baldovci , proběhla i Jagermaistrova smršť, tančilo se, oslavili jsme zepár narozenin, no a brzo nad ránem, jsme se odpotáceli do svých postelí. ( Brzo ráno jsem vstal ,seskládal motor, přichystal padák a rovnou s parkoviště jsem odstartoval na výlet po okolí. Vítr, ale foukal příliš silně a tak mne to zafouklo za nedaleký kopec. Tam to se mnou, děsně házelo, ze strany na stranu, až se mi zamotal kompletně celej padák a já se nezadržitelně řítil k zemi. Šáhl jsem po záložáku a ten nešel vytáhnout. Lomcoval jsem s ním ze strany na stranu a furt nic. Zemně se nezadržitelně blížila a v tom….) … jsem se probudil na zemi v karavanu. Všechno kolem se třáslo a poskakovalo. Myslel jsem, že je zemětřesení. Jaké, ale bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že jedu. Michal, totiž, brzo ráno, když jsem ještě sladce spinkal, zapřáhl moji Bobynku za auto a vyjel k domovu.Naštěstí po pár kilometrech zastavil a já mu mohl nakopat … , do gum.
No. Probuzení to bylo fakt doost hnusný. Ale po tak pěkném prožitém, jarním víkendu, mne nemohlo jen tak něco rozházet.

Zdenále děkujeme a těším se na další ročník.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007