Dnes je neděle 24. 9. 2017, svátek má Jaromír

ČERVENÝ POTOK 2012

24. 07. 2012 – Tak jako každým rokem, tak i letos jsem se nemohl dočkat dalšího, tradičního sletu na Červeném potoce, tentokrát zpříjemněným i o geocacherský event.

Doma jsem zanechal svoji drahou polovičku, nabalil Bobynu a vzhůru do Jeseníků. Navigace si usmyslela, že mně zase ukáže nějakou část naší vlasti a tak cesta trvala o něco déle. Při pohledu ven, mi bylo, ale jasné, že není kam spíchat, neboť mraky byly opravdu velmi nízko a vítr si je velmi svižně přehazoval přes okolní kopce. Prostě tradiční sletové počasí. :o)

Na letišti bylo vše již pečlivě připravené. Karavanů zase o něco přibylo a letištní okraj se pomalu měnil v parkoviště a camp. Hlavní stan , tentokráte už né tradiční vojenský, ale krásný bílý se již z dálky třepotal ve větru. Pípa u baru již dávala své tekuté poklady a vůně klobásků a steaků na grilu se linula údolím. Bože tady je ale krásně.

Tyto indicie dávali tušit, že letošní Slet Chroustů bude zase stát za to. Tentokrát organizátoři připravili letošní slet Chroustů v duchu olympijských her, ovšem těch původních, antických a zároveň s ním i event, pro hru Geocaching. Rozepisovat se o této zábavě nemá cenu. Většina ji zná a kdo ne určitě najde nějaké info na www.geocachin­g.cz.

Takže v pátek odpoledne probíhala klasická letištní debata a většina mlsně sledovala oblohu, zda-li se neobjeví aspoň skulinka bezvětří, aby ti letuchtiví účastníci sletu, mohli aspoň na chvilku provětrat svoje hadrové oře. Skulinka se, teda zatím neobjevovala, ale objevil se Bříza ve virníku a začal , již tak nadržené piloty, provokovat svým leteckým umem. Nevím, jestli se pánu větru ustrnulo srdce nad smutnými pohledy pilotů, nebo snad vrtule od virníku rozvířila vzduch natolik, že prostě vítr na chvilku ustal. Ti nejvíce nadržení borci na nic nečekali a ihned prohrčeli okolní krajinku. Taky mi to nedalo a i když na dlouhý výlet, to teda rozhodně nebylo. Stačilo odletět jen pár stovek metrů od letiště a tam to ji ž vcelku slušně házelo. Nicméně i tak to dalo něco kolem 20minut v luftě. No a prej se na Potoku nikdy nelítá, ha ha ha.

Po západu slunce již všichni seděli u baru a vychutnávali si barové i soukromé tekuté specialitky. A byly to opravdu vybrané pochoutky. A člověk chvilkami nevěděl u čeho zůstane a hlavně jak skončí. :o)

V pozdějších hodinách se začala organizovat turistická akce. I já, slušně ovíněn jsem se nechal a musím konstatovat, že to nedalo zas tak velkou práci, přesvědčit, že si půjdeme pro jednu kešku do jakési jeskyně v horách. Vybavili jsme se vším potřebným, sehnali střízlivého řidiče (díky Řezňo) a vyjeli. Po zaparkování na jakési stráni, uprostřed jakéhosi kopce, mi moje GPS hlásila 25metrů od cíle. Super. Po chvilce jsme již vcházeli do vcelku prostorné jeskyně, jen ledabyle osvěcované našimi světýlky. Uprostřed pod dřevěnou lávkou, byla krásně průzračná tůňka a pak mi kdosi podal láhev ořechovice a zbytek si pomatuji už jen z vyprávění….

Ráno se prej lítalo. Já si dospával noční kocovinku a až kafíčko a mohutný signál k Náčelníkové pakárně mě opět přivedl k životu.

Blbnuli jsme zase jako malé děti. Olympiáda odsýpala vcelku svižně, závod stíhal závod. Dokonce se zapojili i mimopiloti. Většinou účastníci dnešního GeoEventu. Trochu nechápali, ale většině se brzo rozzářily tváře a opravdu všichni se báječně bavili. Kdo nakonec vyhrál, nebylo důležité. Důležité bylo, dobře se pobavit a hlavně znemožnit soupeře. :o)

Odpolední siestu, doprovázenou slabým deštíkem, jsem úspěšně strávil spánkem v karavanu a sbíral síly, na večerní skotačení. Později před západem slunce, se počasí opět trochu umoudřilo a tak se nad letištěm opět prohánělo několik pilotů. Už mne to lítání na sletu začalo vážně lézt krkem a tak jsem po přistání raději hned sbalil svoje nádobíčko i když jsem byl několikrát upozorňován, že to ráno zase půjde.

Večírek se nesl opět ve znamení hudby , tance, zpěvu a různé , někdy i dost pochybné zábavy. Například vlnění dvou nejmenovaných pilotů vyššího věku, v rytmu samby a postupně obnažování svých , opravdu vyzáblých, těl, nenechala jedinou bránici v klidu. Ale toto se fakt musí zažít, to nejde popsat. Raději jsem ani nefotil, neb některé jejich scény , již lehce zaváněli pornografií. :o)

Ráno se zase létalo, ale většina se již balila a postupně se letišťátko vylidňovalo a většina účastníků se s bohatými vzpomínkami rozjížděla ke svým domovům.

SPV děkujeme. Je vidět, že Váš slet, opravdu právem, patří k tomu nej, co se dá v naší republice zažít.

Váš fanoušek
berx.cz


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007