Dnes je neděle 24. 9. 2017, svátek má Jaromír

Bermudský trojúhelník- 2008

23. 04. 2008 – Dne 18.-20. dubna proběhla na letišti Očová, uprostřed Slovenské republiky, velmi zajímavá akce s názvem „ Oblet Bermudského trojúhelníku“.

Odjezd byl stanoven na pátek kolem oběda. Ale neboť někteří naši členové výpravy, museli nečekaně dlouho pracovat, tak jsme nakonec v celkovém počtu dvou lidí Já a Zdeňek Řezníček, vyjeli až po 15té hodině.

Cesta probíhala v celku v pohodě, neboť GPS navigace s názvem Miroslav (důvod tohoto pojmenování Vám sdělí Řezňa osobně), znala dokonce i vesnici s názvem Očová. Na benzince před hranicemi, jsem vyměnil české peníze, za tvrdou slovenskou mněnu. Za 1500,– našich, jsem dostal asi 1900,– slovenských. Dokonce jsme došli k závěru, že slovenské silnice jsou v lepším stavu, než ty české( aspoň tam, kde jsme jeli).

Asi hodinu a půl před příjezdem na letiště Očová, jsme usoudili, že za světla tam nedojedeme a tak bylo jednomyslně odhlasováno, že polítáme někde cestou. Dokud je ještě světlo. Dlouho jsme , mezi kopci, hledali vhodné místo na start. Nakonec jsme objevili pěkný palouček, kousek od cesty a nad železnicí s ideálním sklonem. Všechno bylo ideální, až na to že foukalo po vrstevnici. No nic méně, nejsme žádná „Béčka“, to uběhneme. Řezňa mněl již poskládaný stroj z domu a tak to jen vytáhnul s auta a už byl ve vzduchu. Než jsem stačil seskládat svoji Nirvánu, tak už zase přistával s tvrzením, že v takovém bordelu lítat nebude a že si raději počká až na letiště. Naskládali jsme si tedy věci zpátky do auta a zase jeli dál. Neboť jsem ale tušil předpověď na zítřek, tiše jsme mu záviděl, že si polétal aspoň chvilku.

Na letiště jsme dojeli, díky drobné navigační chybě Miroslava, který nám vesnici Očová umístil asi 6km doprostřed polí, až za tmi. Počichu jsme našli letištní občerstvení, neboť vítečný Očovský gulášek voněl po celém okolí. Na baru jsme zahlédl, již spousty známých tváří. Debatovali jsme dlouho do noci popíjeli co se dalo a oslavovali Fiamovy narozeniny. Dokonce proběhnul i půlnoční gulášek. MŇAM. Byl nám nastíněn i záměr organizátorů o oblet toho tajemného trojúhelníku. Šlo defakto o oblet tří otočných bodů. Tajemný, polorozpadlí hrad u vesnice Detva, pak vesnice Klokoč a zpátky nad Očovou. Byli jsme poprošeni o drobnou, leteckou nekázeň, nad zmíněnými vesnicemi, čistě s propagačních důvodů. To nás velmi zaskočilo. Většinou, na sletech nám všude zakazují lítat,blízko lidských obydlí, no a tady přímo chtějí, abychom to dělali. Ale neboť jsme piloti dobrých mravů, a dodržujeme, za každých okolností předpisy, tak jsme tuto žádost zdvořile odmítli.Holt jiný kraj, jiný mrav. Čekal jsme ještě, že mi nabídnou, jako hostovi, třeba manželku, na vyhřátí postele, ale to se bohužel nekonalo. Škoda.

Ráno, dle mích odhadů, bylo hrubě neletovo. Vítr mlátil ze vším s čím to šlo a proudy deště smočili každého, kdo nebyl pod střechou. Zvolili jsme tedy disciplínu „ Ležing“ a debatovali o nesmrtelnost chrousta. Pak jsme se vydali za kultůrou a na moc dobré papaní do nedaleké salaše. Odpoledne to vypadalo , že na večer, se létat bude. Takže potom, co z letiště odjela většina letuchtivých, slovenských pilotů se udělalo pěkně. Déšť, jako mávnutím kouzelného proutku ustal a vítr se ustálil na bezvadných 1m/s. Nicméně většina pilotů ihned poskládala své stroje a vrhla se do výru vzdušné zábavy. Dokonce se sešel i pěkný dav ( slovy – tři) Air- choppery, a i ty létaly a vozily se, po okolí letiště. Dokonce i jedna pěkná pilotka si tam brousila své zkušenosti, (viz foto). No poblbli jsme si do sytosti a každý si na nádherném, Očovském letišti přišel na své. No a večer se zase rozpoutala nefalšovaná pilotní atmosféra. Jediná zvláštnost spočívalo v tom, že se jí, ze začátku, nezúčastnil ani jeden slovenský zástupce a tak jsme se zbořili u Romana v bydlíku sami.

Ráno jsem se vzbudil a koukám na oblohu, a je jak vymetená, dokonce i větrný pytel vysel, jak ten můj. Ideální počasí, takže každý, kdo mohl, byl ve vzduchu. Později se začala projevovat i termika a tak nebylo nouze o točení ve stoupáku s čápem a nebo, jen tak, bez motoru, a zadarmo nastoupat do výšky a kochat se místní krajinou. Jediné větší zpestření přinesl Roman, když po asi hodinovém letu přistál a mněl ohlodané konce na vrtuli. Na náš dotaz, jen odpověděl, že to muselo být vadou materiálu vrtule, a že si toho ani nevšiml. Hmmm, zajímavé. Po obědě jsme si pobalili svoje šmidlátka, nakoupili pro rodinky trochu toho výtečného, ovčího sýru a vyjeli k domovu.

Já s Řezňou, jsme se ještě zastavili ve Zlíně za Břízou a polétali si ještě po okolí Zlína. (taky moc bezva).

Každopádně musím zkonstatovat, že to byl velmi vydařený slet. I když předpověď počasí nedávala tušit, moc dobré polétání. Nicméně jsme se shodli, že na slety někdo jezdit musí a TU těžkou práci za Vás udělat musí. A že létání, není na tom to nejdůležitější a že i při nepříznivém počasí, se dají zažít bezva zážitky a potkat se, se spousty moc hodných lidí. No a ti, na Očové rozhodně byli. Už teď se těším na další ročník Bermůdského trojúhelníku.

Příště se nenechte zviklat rosničkářama , přeje Berka Tom.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007