Dnes je pátek 24. 11. 2017, svátek má Emílie

Létajíci hroch - 2008

28. 04. 2008 – Naprosto luxusní den pro polítání. Jak se nám to vyvedlo si počtete zde.

Nestíhám. Počasí je na dnešek hlášeno naprosto luxusní. Dokonce někteří naši nejmenovaní piloti z Čebína a Tišnova nevydrželi to napětí a již ráno, před sedmou hodinou, ladili můj telefon a hlavně moji ženu, trapnými dotazy, zdali půjdu létat. Za prvé, v tuhle dobu nestávám ani do práce a za druhé, sobota večer byla natolik náročná, že bych si toho ve vzduchu stejně moc neužil. Nicméně zahlásili, že v osm na Smradlavce. V osm třicet už mi Kamil volal, že je na zemi a že to byla bomba. Později jsem se dozvěděl, že přistál po asi pětiminutovém letu, že to házelo jak sviňa. Druhá část naší letky se rozhodla, že večer je moudřejší, než ráno a tak jsme se s Proksíkem domluvili, že osmnáctá hodina bude stačit. V osmnáct nulapět, jsem byl jako první na ploše, nelítostně stíhán Proksíkem. Začali jsme skládat stroje. Proksík překvapil svojí koncepcí miniaturizace tříkolky a nedal si vymluvit, že s tím neodstartuje a že si dá na hubu. Nakonec dojel i sám velký Mára a pod pohrůžkou násilí, Proksíkovi kolečka odmontoval. Slovo dalo slovo, benzín byl namíchán s olejem a o půl sedmé jsme postupně startovali. Ale to už se k nám od jihozápadu hnala útočná letka z Říčan. Ale na okraji našeho leteckého prostoru najednou změnila nečekaně směr letu a odbočila někam na východ. Jediný, kdo dolétl až nad Smradlavku, byl Slávek Chatrný, který když spatřil naše nebojácné obličeje, udělal jen jeden zdvořilostní průlet a mazal zase nazpátek domů. Marek si samozřejmě, hned po startu, švihnul již předem napíchaný slalom a postupně jsme se rozlétli po kraji. Proksik s Markem cosi kutili nad Smradlavkou a já, jsem uháněl směr Letovice, jejichž piloti již několikrát atakovali naši základnu a zaslouží si naši návštěvu. Cesta ubíhala vcelku svižně a tak jsem si dovolil ještě navštívit Býkovické letiště. Zrovna se tam někdo snažil, někoho dostat do vzduchu. I z mé výšky bylo patrno, že instruktor nemá jednoduchou práci. Neustále cosi gestikuloval k žáčkovi a ten jen pokyvoval hlavou, nakonec žáček vytáhl foťák a jal se cosi kolem sebe fotit. Instruktor si šáhl do vlasů a jal se je škubat. No zajímavé věci občas člověk ze vzduchu spatří. V tom se, směrem od Blanska, přiřítil zbytek Říčanské letky a začal provádět nad Býkovickou plochou prapodivné věci. Evidentně zabloudili a snažili se zorientovat, kde jsou. To mne až tak zajímavé nepřišlo, tak jsem je nechal svému osudu a nasadil na kurz směr Letovice. Cestou jsem pozoroval, jak se příroda probouzí, kde přibylo nové marihuanové pole, co si kdo koupil za nové auto, kolik je srnek a zajíců. No prostě, sledoval jsem to jarní probouzení přírody. K Letovicím jsem se dostal vcelku rychle. Již z dálky bylo patrno, že se tam něco děje. Dokonce jsem zahlédl přistávat nějaký motorový padák. Asi, když mne zahlédnul, tak rychle přistál, aby mne mohl, jak se patří uvítat.( sem si myslel). Jaké, ale bylo mé překvapení, když místo transparentů a čerstvě připravené výzdoby na moji počest, mi naproti málem letěl kámen nebo co to bylo. Tak to né, zahromoval jsem. Na útok jsem zde já a po mně nikdo nic vrhat nebude. Udělal jsem tady jen vítězný průlet nad letištní plochou, lehce se otřel o jejich stopadesáti metrovou bonsaj, zdvihnul jsem na pozdrav prst a namířil si to k domovu. Cestou jsem ještě pobral zbytek naší letky, roztroušené po kraji a před západem jsme již všichni seděli na letišti a rozebírali, kdo co kde viděl. No, moooc pěkné polítání to dnes bylo.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007