Dnes je pondělí 25. 9. 2017, svátek má Zlata

MČR PPG očima Chopper teamu

16. 07. 2008 – Rozhodně mooc zajimavej článeček, který stojí si za to přečíst. Je to s pohledu Miloše a Verči, kteří závodili na Mistrovství ČR a tak jako v německu, zase vyhráli. Článek i fotky zaslal Miloš Václav.

Miloš s Věrčou na chopperu – jak jsme létali Mistrovství ČR MPG 2008

Mistrovství začínalo minimaxem, a to byla naše slabá disiplína, protože nemáme speed-systém ani trimy. Létáme na sériové verzi padáku, kde Chiron 340 letí pořád 50km/h, co je pro běžné létání ideální, jenomže pro vítězství v minimaxu to nestačí, tam je potřebný co největší rozsah rychlostí. Takže jsem maximálku jednoduše proletěl bez brždění a minimálku naplno nabržděnou a zinkasovali jsme 344 bodů z 500 možných.

Na termiku jsme vyfasovali 2 litry paliva, co bylo pro nás úplně směšné, protože Rotax 503 si bere 10 litrů na hodinu, což je litr na 6 minut. V přímém letu bez motoru máme opadání 3m/s, v zatáčce ješte víc, takže nám kroužení v termice taky moc nehrozilo, náš chopper je prostě motorová mašina, žádný větroň. Počítali jsme s tím, že na 2 litry uděláme 10-ti minutový okruh a sedáme, ale počasí bylo skvělé, bubliny bušily a já jsem točil jako o život a několikrát jsme se pěkně ustředili do stoupání. Termické prdy byly statečné, padák jsme dvakrát viděli 45° před sebou, Věrča ječela od strachu a já jsem měl velice často plně vyšlápnuté nohy, jak jsem z celé síly brzdil a snažil se to rodeo zvládnout. Vydalo nám to na 19 minut a 28 sekund, ohodnoceno 419-ti body. Soupeři vybojovali 445 bodů a tak jsme byli spokojeni. Drobek sledoval náš boj z přední řady diváků a Věrči osobně po přistání gratuloval k projevenému hrdinství.

Čistá navigace měla být naše silná stránka – ve stanoveném maximálním čase oblétnout co nejvíce bodů. Nakreslili jsme si trasu se 6-ti body a vyrazili na trať. Protivítr sílil, prokousávali jsme se pomalu a já se rozhodl vynechat jeden bod. Při letu nazpátek po větru jsme ale zjistili že máme paliva dost a že by jsme ten bod přeci jen mohli udělat. Vrátili jsme se pro něj, štreka jak sviňa …a upadli jsme do žita bez benzínu jen 5 minut před letištěm. Jaké bylo naše nasrání, když jsme zjistili, že naše konkurence obletěla jen 4 body a pak taky nouzově přistála bez benzinu a na třetí tříkolce blbnul motor, takže ho pořád spravovali, pak vzlétli před koncem okna, obletěli první dva otočňáky a dovezli si 1000 bodů.

Ale to nejhorší mělo jen přijít…

Naše královská disciplína – čtyřlístek. Měli jsme poctivě natrénované časy kolem minuty a šesti sekund, zatáčky na plný plyn s náklonem 70° s uchem těsně nad zemí, všechno na jistotu, paráda, konkurence to létá kolem minuty dvacet – minuty třicet. Odstartovali jsme s palivem na půl hodiny s nějakou rezervou a vyčkávali jsme ve frontě, až na nás přijde řada. Všechno se ale protahovalo a my jsme se začali potichu modlit, aby nám palivo vystačilo. Každou další minutou jsme prosili bohy o přízeň více a více, ale nic nepomohlo. Po třičtvrtě hodině přišla naše chvíle, nastoupili jsme do disciplíny, položili jsem stroj do první zatáčky a… v tom okamžiku došel benzín! Motor se zastavil, já jsem srovnal náklon a sednul přímo před sebe do makového pole. Krve by se ve mně nedořezal. Místo tísícovky nula. Zuřil jsem a tříkolku jsem vynesl z makovic v zubech.

Možná není všechno ztraceno, řekli jsme si, ještě je tu japonský slalom. Letěli jsme ho jako poslední, takže jsem viděl, jak si první tříkolka škrtla kolečkem o zem a byla diskvalifikovaná. Druhá letěla dobře, ale nic extra super rychlé, to by se dalo zvládnout. Jdeme na to, řekl jsem si sebevědomě a… v závěru jsem netrefil jednu tyčku! Opravná vracečka o 180° nás stála příliš moc času a znamenala ztrátu téměř 500 bodů! To už jsem za trest sám se sebou nemluvil a poslední, co jsem si řekl bylo, že když už lítám takhle blbě, tak si zasloužím být poslední!

Navigační disciplína – 10 litrů paliva a přivézt co nejvíce bodů, zadání se rozdává před startem. Omezené množství paliva, silný vítr a velké rozestupy bodů nám zjednodušily ůkol. Letíme minimální trať na jistotu. Tady se nedalo nic zkazit. Jen turbulence nám pěkně zpestřila let a Věrča, bezmocně přivázaná na zadním sedadle, na mně řvala, abych nemluvil a soustředil se na řízení (Snažil jsem se ji totiž v průběhu letu zábavným rozhovorem rozptýlit a uklidnit, že to vlastně ani není tak nebezpečné, jak to možná z jejího pohledu vypadá).

Na závěrečnou dlouhou navigačku po křivkách jsem se fakt těšil. Ráno jsme ale zaspali a já se pak ve spěchu zapomněl vyčůrat před startem. V patnácté minutě letu jsem už věděl, že to do přistání nevydržím a po půl hodině letu jsem šel na věc, není třeba být dlouho hrdinou. Věrča nevěřícně zírala na mou odbornou manipulaci s předmětem doličným a zvýšeným hlasem mne upozorňovala, že když počůrám elektriku na přístrojové desce, zdechne nám motor a jsme v perdeli. Jako diplomovaný inženýr jsem ale propočítal snos větrem a zamířil přesně 45° nahoru a 45° bokem. Proud kapaliny nádherně minul mé tělo i pravé stehno a plynulým obloukem se stočil dozadu kolem Věrčiné nohy přesně na zadní kolo, které bohatě zmáčel. Dvě kapky na stehně o velikosti mexického dolaru byly malou cenou za tak velkou úlevu.Takže, jedné kapaliny jsme se šťastně zbavili, druhou kapalinu bylo třeba zase doplnit. Věrča totiž letěla s 10-ti litrovým kanystrem plným benzínu na svém pravém stehně a po hodině letu se chystala na dotankování. Vrazila do kanystru hadici, která vedla napevno do plnícího otvoru nádrže a přepumpovala benzín jako nic, ani nemrkla a tak jsme mohli letět dál. Ostatní už byla hračka, ještě přistání na přesnost a mistrovství bylo za námi. Soupeři se v této disciplíně trápili s přidřeným motorem a museli vzdát, tušili jsme, že by sme nakonec mohli být první, ale konečné výsledky jsme neznali. Tak jsme šli dospat, co jsme nestihli za celý týden a probudili jsme se tak pozdě večer, že jsme jen tak-tak stihli vyhlášení vítězů.

A moc dobře, že jsme to stihli, protože jsme to nakonec s Věrčou přeci jen vyhráli, takže po titulu mistrů Německa jsme získali i titul mistrů České republiky!

Výsledky 2-místné tříkolky

Miloš Václav/Věra Brychtová Hornet 503/Chiron 340 5197 b.

Jirka Šrámek/ Tonda Kulíšek Nirvána Rodeo/ MacPara Paša III 4384 b.

Luboš Závorka/ Rostislav Rylka Nirvána Rodeo/ MacPara Paša III 4185 b.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007