Dnes je úterý 19. 9. 2017, svátek má Zita

Šumava - slet 2008

22. 09. 2008 – Slet na Šumavě, aneb lítání po pytlácké stezce 2008

Po velkém ukecávání rodiny, že na Šumavu prostě musím, jsem dostal, nedbalí souhlas, že můžu. Bezva. Jaké to tam bylo a že jste udělali chybu, že jste nejeli se dočtete tady.

Roman, nedal jinak než, že musím jet s ním, a tak jsem se tedy k němu naskládal do auta a již v pátek, (jak bývá slušností na většině sletů) jsem vyrazil vzhůru na Šumavu. Faktem je, že Romanovo Iveko, bylo pro nás dva, poněkud těsné, ale i tak jsme těch 300kiláků zvládli bez větších obtíží a velkého bloudění. Cestou jsme jen řešili lehký problém se vzduchem v pneumatikách a nepřesnosti ve značení hlavní silnice.

Hotel Belvedér, u kterého byl sraz, se nachází ve výšce nad 900 metrů a Romanovo autíčko jen z těží funělo do kopce. Jenže, Roman je zkušený řidič a servisování jeho vozu u Palca, také přispělo k tomu, že jsme se tam nakonec vyškrábali. Prostředí kolem hotelu je nádherné. Výhled do kraje , bazén, nádherné ohniště, blízko do hospody, kozy a velká trampolína. No prostě pohádka.
Večer, již nemělo cenu nic letového řešit, neb počasí nebylo nic moc a naše kručící žaludky, chtěli svoje. A tak jsme roztopili ohniště a rožeň a Johny se pustil do přípravy, velmi lahodně vonících steaků. Nakládal je, a dovezl nám je sám velký řezník Krkovička zvaný též Můra, Slávek, Romča, Mirek a divočák. Slyšel skoro na vše a i většina místních ho různě oslovovala. Steak na 250g za 35,–kč. No, neskutečné. A ta chuť, no to se nedá popsat, to se musí zažít. Pivíčko nám nosili z restaurace hotelu Belvedér, kde jej i vařili. Krátkou vernisáž z které jsem nemohl Romana dostat, byla zakončena krátkou degustací na baru. Mňam.
Hned po ranní vydatné snídani, kde kromě kafíčka, do nás ještě cpali, vítečné uzené, klobásky a jiné laskominy, jsme si udělali výlet do nedalekého Německa do aqaparku. Cestou nám Johny prozradil, kde rostou houby. Prej jen praváky a o velikosti Romanovi dlaně.(Přikládám GPS souřadnice Loc: 49°7'44.739"N, 13°10'10.288"E) Johny bude ráád.

Vstupné do aqaparku, v přepočtu zhruba za 150,–Kč , Byli tam,tři různé sauny, asi šest bazénů vnitřních i venkovních a parádní tobogán, kde Roman jezdil skoro celou dobu a nedal se vyhnat. Až útrpné pohledy maminek, které postávali dole a báli se, pustit své ratolesti taky se svézt, Romana konečně přesvědčili a vyklidil tuto atrakci i pro ostatní děti a mi se mohli jít v klidu rochnit jinam.

Asi kolem 17té hodiny jsme dorazili na startovačku a chystali si své miláčky. Vzpomněl jsem si na Pepu, když se kolem nás prohnalo stádo ovcí, to by náš Ovcobijec zajásal. Vítr ještě trochu foukal , ale mněl tendenci zeslabovat a tak jsme postupně odstartovali. Ve vzduchu to bylo trochu jako na matějské, ale žádná hrůza. Asi po třicetiminutovém kochání, nad krásami Šumavy, jsme zase úspěšně přistáli a jeli se rychle ohřát zpátky k hotelu.
Masíčka jsme si z minulého večera ještě trochu nechali, (asi 30kousků ) a tak bylo zase co opékat. Pivo teklo proudem, kofola s rumem v nás taky pěkně mizela, a když Johny donesl kytaru, bylo vystaráno. Nejzajimavějším zážitkem bylo, když asi o půl jedné nad ránem, začalo lehce sněžit a druhým zážitkem, aspoň pro mne bylo, když jsem se ve čtyři hodiny probudil na trampolíně.

Ráno po lehké snídani, jsme si pobalili saky paky a hajdy zase domů na Moravu. Náhodou jsme těch třista km, zvládli za nějakých , pět a půl hodiny. Ale ve zdraví.

Na závěr musím konstatovat, že Johny s přítelem Mirkem, pro nás připravili moc povedenej slet a nebýt nepřízně počasí, tak jistě i s větší účastí pilotů. Ke konci nám Johny slíbil, že slet udělá zase, ale tentokrát, někdy v létě. Budeme se moooooc těšit. Váš Berx.

PS:bohužel jsem si doma nechal foťák a tak přiložené fotky jsou Můry a z archivu Johnyho.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007