Dnes je pátek 24. 11. 2017, svátek má Emílie

Spousty rekordů v Jihlavě 2008

01. 10. 2008 – Již několik týdnu předem, byl na internetu a všude možně inzerován Andlríkuv rekord. Není to v žádném případě rekord o velikostí různých partiích jeho těla, ale čistě rekord letecký. Rekord spočíval v obletění zadané tratě, co největší rychlostí a abychom se z toho do večera nezbláznili, tak jsme se mohli střídat.

Takže na letiště jsem dojel již v pátek, roztáhl karavan a šel jsem se bavit do vyhřáté letištní hospůdky. Večer bylo veselo a spousty účastníků se sjížděly ještě dlouho do noci. Fotky z pátečního večírku nemám a ani je raději mít nebudu. Tak jak říká Roman, kdo tam nebyl a nezažil tu atmosféru, ten nemá nárok se dívat, ani na fotky. A to je fakt. Večírek jsme ukončili hodně nad ránem a tak jsem se Zdendovi nahlásil, že poletím až někdy kolem desáté dopoledne. Ráno mi to ale nešlo moc spát, neboť padáky hrčely opravdu již od východu slunce a u toho kraválu se to prostě nedá . Startoval jsem až něco kolem jedenácté a byl to asi poslední let toho dopoledne, neboť vítr podstatně zesílil a tak se Zdenál, rozumně rozhodl přerušit lety do rekordu a další start byl naplánovanej až na patnáctou hodinu. Většina pilotů se rozjela za kultůrou jen Miloš Václav si přes poledne zalétával svůj osobní rekord v co největším počtu povožených pasažérů na svém Air Choprovi, za jednu hodinu. Po třetí hodině se nad letištěm opět rozjel kolotoč letů do rekordu a piloti létali a létali. Já jsem se společně s pěti dalšími piloty vydal na průzkum okolí Jihlavy a musím podotknout, že se bylo pořád na co koukat.
Na večír, jsme si ještě z Břízou, Ŕezňou a Koudelem zatrénovali slalomy a sbírání balónu za letu. Moc pěkně jsme si poblbli. Večer se opět rozjela nefalšovaná letecká zábava, protkána výtečným, Andrlíkovým předvolebním guláškem. No a neboť Zdenda slavil zároveň i narozeniny, tak hodil do placu i bečku piv a nějakou tu kořalku, takže si asi dokážete představit, jak jsme asi vypadali. Já jsem si hodil svůj rekord kolik kofol z rumem vypiju za večer, no nepřekonal jsem osobní rekord z minule, ale i tak jsem byl naplech. Roman si vyzkoušel rekord , kolik unese takovej turistickéj stan, když se mu, nad ránem připletl do cesty. Prej dost. Nikdo neřval co to po něm šlape a i když šel zase přes stan nazpátky, tak už nikdo ani nepípl. Rekord byl překonán. Pak se tam ještě někdo pokoušel o rekord nejvíce obnažené mužské krásy na jednom místě. Do počtu nic moc, ale na kila to rekord prej dalo. Ráno po bujarém večírku jsme se pokoušeli ještě pokořit rekord z minulého roku o co největší počet odstartujících padáku v určitém čase. A to se nám bohužel nepovedlo, díky dvoum pilotům, kteří si na svůj osobní rekord šáhli již včera večer. Prostě večer byli jak děla a ráno nebyli schopni ani dojít na záchod, natož někam odstartovat. Ale i bez nich to bylo moc bezva. Ono takovej pohled na dav padáků, letících v úzké formaci kolem dokola, je vždycky bezva zážitek. Při startu si ještě pár lidí dalo rekord o to co vydrží vrtule a já si pro jistotu ještě švihnul osobní rekord na sto metrů bez překážek. Byl to těžkej start a ty včerejší kofoly, mne prostě nechtěli pustit do vzduchu. Nakonec se ale vše povedlo a po sbalení všech svých věcí, jsme vyrazili opět k domovu. Byl to víkend plnej rekordů, ať už těch plánovaných a nebo ne. Je vidět, že jako piloti, jsme děsně soutěživá skupina lidí, neboť každej, ať chtěně a nebo ne, se pustil, o tomto víkendu, do nějakého toho rekordu. Zdendovi bych chtěl moc poděkovat, za bezva připravenou akci a již teď se těším na další ročník.

Děkuji za fotky pana Nadažiho, sou bezva.


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007