Dnes je pátek 24. 11. 2017, svátek má Emílie

Bohatej víkend

06. 10. 2008 – O minulém víkendu, jsem se zúčastnil dvou akcí, o které bych se s Vámi rád podělil. Tou jednou, byla dlouho utajovaná, oslava kolaudace šikulova nového domu a tou druhou, moc povedenéj sletík, příznivců paraglidingu.

Již před nedávnem, jsem obdržel pozvánku na kolaudaci nového, rodinného domu pana Šikuli
( malej Šiky) a neboť toho člověka mám rád a vím, že nezkazí žádnou srandu, tak jsem se k němu fakt těšil.

Bláhově jsem si myslel, že když dorazím, kolem osmnácté hodiny, že budu první návštěvník. Jaké bylo mé překvapení, když mi místo majitele, přišel otevřít Andrlík a místo milé manželky, pana domácího se v křesle rozvaloval Roman. Na můj užaslí obličej mi přišla jen odpověď, že Šikulovi, dají malého synka spát a hned jsou u nás. A opravdu, po chvilce se již majitel domu, i se svojí chotí, přidali do bujarého veselí a juchalo se až do rána. Jako dárky Šiky od nás dostal bezva letecké hodiny, které ukazují, že kdykoliv je čas jít lítat, od zástupců z Čebína, jakousi růžičku v květináči, leteckou helmu a spousty jakéhosi bordelu. Pivo teklo proudem a hostitelům se povedlo, nás úspěšně opít. Nad ránem, ještě Kamil provedl trestnou výpravu po dopravních značkách v Malhostovicích a Zdendovi se povedlo uklohnit moc dobré steaky.

Brzo ráno, asi kolem desáté hodiny, jsme se postupně porozjížděli domů. S Romanem jsem se ani moc neloučil, neboť slíbil i účast na sletu ve Strachotíně, kam jsem mněl také namířeno. Tož dobré to bylo, akorát si myslím, že nás Šiky už nikdy nepozve.

Po totální kolaudaci mé osoby, kterou jsem musel doma podstoupit, po návratu od Šikyho jsem vyrazil na minisletík , který se konal na jihu Moravy, na bejvalém, asfaltovém letišti u vesnice Strachotín. Romanovo auto, již bylo na místě, nicméně po Romanovi , jako by se zem slehla. Kolegové piloti, prý jen zaznamenali, příjezd jeho vozu a to je vše. Asi se šel léčit. Rozbalili jsme tedy karavan a za chvilku další a další, až to na letišti vypadalo jako na srazu karavanistů. Koukám, rozmohl se nám tento způsob táboření. Miloš s Verčou si tam domluvili, natáčení ze slovenskou televizí Markýza, cosi o létání a tak o zábavu nebylo nouze. Markýza natáčela pořad, s názvem „ Modré nebe“ něco jako je u nás „Udělám pro tebe cokoliv.“ Miloš tam vozil jakéhosi synka na tandemu a ten z toho mněl být, jako děsně vyděšený. Ale nebyl., Až naše, nemístné poznámky o nebezpečnosti tohoto sportu a o tom, jaký je jeho pilot ožralec ,se mu teprve s tváře ztratil, onen bezstarostný úsměv a nalila se mu nazelenalá barva do tváře. To nás potěšilo. Přestali jsme je tedy sledovat a začali se bavit po svém.

Rozdělali jsme tedy rožeň, na něj umístili masíčko a jiné pochutiny, začalo se k tomu popíjet znamenité vinko a ještě znamenitější burčáček. I Roman se později objevil a přidal se do davu. Pár nás, ještě střízlivých jsme seskládali stroje a dali jsme si, těsně před západem slunce, aspoň akademickou čtvrthodinku, kolem letištní plochy, spolu s tou slovenskou televizí, která se furt všude motala, furt nás odněkud vyháněla a dělala na nás trapné pššššt.

Později, i celý večer a dlouho do rána, se nesl ve znamení, výborné zábavy.

( Nebudu to popisovat. Kdo tam nebyl, má smůlu a kdo si to nepamatuje, ten ať je rád.)

Brzo ráno, defakto hned s východem slunce, několik nerozvážlivců, túrovali své stroje a postupně, vzlétali na výlety po okolí. Mi, rozvážnější, jsme si dali pěkně kávičku a počkali, až aspoň trošičku, slunce vysuší ranní jinovatku. Pak jsme také zamířili do kraje, na poznávací výlety. Já jsem si zalít nad Pálavu, pokochat se touto přírodní zajímavostí a trochu si zasvahovat nad jejími stráněmi a zavzpomínat si, na staré časy, kdy jako mladý volnomyšlenkář, jsem tuto oblast, potem poléval ,při výstupu na tento kopec. Pak jsem si oblétl všechna jezera a po dobré hoďce a půl jsem opět lehce dosedl na plochu letiště. Pak jsme ještě pokecali a začali se balit k odjezdu. Bylo to moc fajn. Počasí na říjen, exkluzivní, burčáček se taky moc povedl a je vidět, že slety typu,“ jaké si to uděláš, takové to máš“ mají své specifické kouzlo. Váš Berx


zpět na seznam článků
Copyright Tomáš Berka 2007