Bykovice - Prostějov a ...

14. 02. 2008 – Již předpověď počasí na sobotu a neděli dávala jasně na jevo, že bude celkem krutě letovo. A neboť vození, jen kolem rodné hroudy a inspekční cesty po okrsku našeho leteckého prostoru nás trochu přestávaj bavit, tak jsme se rozhodli uspořádat výlet i někam jinam. Dali jsme hlavy dohromady a na světě byl přelet Býkovice, Prostějov

Sešli jsme se v sestavě, Já (Tomáš), Marek, Marčélo, Šiky a Slávek na území Býkovické základny. Naplnili stroje sladili vysílačky a hupky dupky do vzduchu. První jsem odstartoval Já a jal se svahovat na nedalekém kopečku a vyčkávat na opozdilce. Za chvilku se přidal i Šiky a neboť má pomalej padák, tak jsme se vydali na cestu jako první, s tím, že ostatní nás lehce dohoní. Nikam jsme nespíchali a tak jsme si vytáčeli i stáčeli a roztáčeli a…, různé termické proudy. A pomalu se vzdalovali od Býkovic. Za chvilku se za námi na obzoru objevil i zbytek formace. Byl jsem moc rád, že jsem byl tak vepředu a že ke mne né vždy, doléhal hlas Marčela, který neustále hlásil do vysílačky, různé provozní zprávy o svém stroji, svém tělu a všem co se šustlo kolem. Jemu prostě nic neuniklo. Ten snad ve vzduchu hlídá i hladomor v Africe. Již od Bořitova hlásil, že nikam nepoletí, že je mu zima, a kde kdo jsme, a že právě viděl motýla, a že mu dojde benzín.( tuhle informaci mimochodem hlásil každé 3 minuty až do Prostějova.) Přistávali jsme ve Stichovicích asi po hodině letu. Bylo tam celkem rušno. Většina motorovejch padáčkářů s Prostějova, ze pár ultralajtystů a i nějakej ten modelář se našel. Prostě to tam žilo, jako vždy.
Prohodili jsme zepár frází o novinkách v domácnostech, kdo používá jakej prací prášek a jakou aviváž, Marčélo si doplnil nádrž, zase po špunt a na jeho tváři se opět rozhostil blažený úsměv. Přeladili jsme si vysílačky na jinej kanál. ( bohužel to někdo bonzl i Marčelovi) a houfně odstartovali zpátky k domovu, neboť čas se chýlil k západu slunce, svoz na pokračovací let někam dál, taky nebyl, teplota v ovzduší nebyla rozhodně taky na velké kochání a navíc vzrůstající rychlost větru nenasvědčovala žádný rychlí let.
Přistáli jsme něco po hodině letu zase zpátky na Býkovické mezi. V poklidu si sbalili stroje a v klidu vyčkávali přílet Šikeca, kterej se flákal někde za náma. Do západu jsme, ale byli všichni na zemi a vyrazili do hospůdky na Kofolku a domů k rodinkám.
No co dodat. Prostě zase jednou moooc pěkně strávené odpoledne s partičkou fajn lidí, které mám rád. Kdo nezažil nepochopí.

Text:Akademik Tomáš Berka Foto: Honza M.