Stavíte tříkolku?

31. 03. 2009 – V poslední době se stále více pilotů odmítá vláčet po loukách s krosnami, zejména s těmi těžkými, ale i proto, že čas letí, nikdo z nás nemládne a ani to zdravíčko není to, co bývalo. Dávají se proto do stavby tříkolky, která slouží jako podvozek k jejich stávající krosně.

Drazí přátelé a kamarádi

Na webu jsem objevil pár amatérských konstrukcí tříkolek, které mne dílem potěšily, dílem přiměly k těmto několika poznámkám, aby se příští stavitelé vyhnuli chybám, které už udělali druzí.

Konstruktéři ve většině případů, což je celkem pochopitelné, řeší konstrukci tříkolky tím nejsnazším způsobem. Hlavně bývají vedeni již stávající konstrukcí krosny, pro kterou tříkolku stavějí. Navíc se inspirují jeden od druhého. Přičteme-li nedostatek zkušeností s létáním na tříkolce, které má přece jenom určitá specifika, tak kupí jednu chybu za druhou. Je to škoda, protože při zachování některých zásad by mohli hned napoprvé vznikat stroje účelné a bezpečné. Tím spíš, že tato země oplývá velmi šikovnými kutili a řemeslníky.

Na úvod bych, už jako obvykle připomenul, že se moje zkušenosti a názory mohou lišit od zkušeností a názorů někoho jiného.

S jednou takovou dvojicí konstruktérů jsem vešel v kontakt a po jejich souhlasu s uveřejněním, Vám podstatnou část naši korespondenci předkládám k posouzení a k diskuzi.

Vážení přátelé děkuji Vám, že jste se podělili nezištně s ostatními o svoje zkušenosti při stavbě po pravdě moc pěkné a jednoduché tříkolky.

Dovolte mi proto, abych se podělil já s Vámi o svoje zkušenosti a upozornil Vás na případná drobná vylepšení, na která by jste přišli časem sami. Rozhodně Vám nechci kazit radost z Vašeho nového stroje, jistě Vám bude dobře sloužit tak jak je, ale když o něm budete přemýšlet jinak, pod jiným zorným úhlem, tak sami přijdete na to, co časem zlepšit.

Někdy se stane, že start, let, nejčastěji přistání neprobíhají právě hladce. Dochází při nich ke kolizi se zemí, nebo s různými překážkami. Toto je ten jiný úhel pohledu, který jsem měl na mysli. Nepochybuji, že jste natolik inteligentními konstruktéry, že již v tomto okamžiku tušíte, na co narážím. Myslím na pasivní bezpečnost konstrukce tříkolky.

Vezměme si tříkolku od příďového kolečka. (přední kolečko, foto č.1) Na tyčce řízení máte přivařeny dva oblouky z drátu. Nedokážu přesně odhadnout, jak jsou velké, ale obávám se že, by do tohoto oka mohla vniknout bota pochopitelně i s nohou a vzniknuvší past by se mohla stát zdrojem zranění. Nemá smysl vymýšlet, při jakých situacích by k něčemu takovému mohlo nebo nemohlo dojít, to stejně nejsme schopni beze zbytku postihnout, ale pokud trváte na zmíněném obloučku, udělal bych ho poloviční. Myslím však, že je zbytečný, protože mít možnost dát nohy rychle na zem je důležitější. Raději bych nožní řízení opatřil osvědčenými berany, viz Nirvana. O vedení kolečka ve stopě jste se postarali celkem dobře, tak se není čeho obávat.

Pilot bývá při přistání natolik instinktivně zapřen do řízení, že obyčejně nehrozí, aby mu nohy sklouzly. Když je ale náraz tak velký, že nohy přeci jen sklouznou, je lépe když se tak stane, protože se nohy začnou okamžitě spolupodílet na ochraně důležitých částí těla, např. páteře – stanou se důležitou „deformační zónou“. Nebo se stanou okamžitě použitelné k běhu, když se například tříkolka zapíchne předním kolem do oranice a Vám hrozí salto přes přední kolečko (také jsem již zažil). Jenom díky tomu, že nohy sklouzly po tvrdé ráně rychle na zem, jsem celou kolizi ustál.

Všimněte si, že zkušený konstruktér vaší krosny udělal berany bez jediné ostré hrany s oblouky a z jednoho kusu materiálu. To proto, že už dávno ví, jak je opak nebezpečný. Chápu, že jste potřebovali krosnu podepřít, aby konstrukce umožnila usednutí pilota do tříkolky. Řešení, které jste zvolili, bylo v tom okamžiku nejrychlejší, ale bohužel současně nejnebezpečnější. Představte si, co se stane s vaší konstrukcí, když narazíte tvrdě do země.( roh konstrukce foto č.2)

Roh obdélníku, který tvoří podpěru pro stojan krosny a který se nachází velmi blízko země, do té země hned po kolečkách narazí jako první. Kinetická energie se projeví poškozením a deformací konstrukce. Spoj podpěra-berany, (které jsou zatížené Vaší hmotností cca 80kg se vlivem nárazu změní z desítek kilogramů na stovky kg až tuny) se asi roztrhne. Hlava je na lidské kostře nejtěžší a nejzranitelnější část, kterou NEUDRŽÍTE VZPŘÍMENOU při nárazu na překážku nebo do země, ani kdybyste byli Schwarzenegger. Ostré konce svisle umístěné trubky, které se nacházejí blízko Vaší hlavy, mohou nadělat spoušť ve vašem obličeji přesto, že by při jiném řešení nemuselo vůbec dojít k vážnějšímu zranění.

Jakou nejlepší konstrukci zvolit, vám v tomto okamžiku neporadím, nemám váš stroj před sebou a neznám detailně ani Vaši krosnu. Možná, že konstrukce krosny a beranů je tak robustní, že ta svislá podpěra není bezpodmínečně nutná. Co se stane, když ji nenamontujete? Hrozí deformace spojení krosny a beranů při zatížení? Pokud vím, piloti v krosně před startem pohodlně posedávají. Možná, že by stačilo podložit berany v dolní části prohnutým obloukem začínajícím a končícím v podvozku tříkolky.
Třeba vás bude ke změnám inspirovat řešení této části tříkolky u jednoho slovenského výrobce (tříkolka nimbus bez krosny – foto č.3)

Tento konstruktér má mimo jiné velmi dobře zavěšené přední kolečko, které je vlečeno ve stopě za vidlicí. Toto řešení je trošku složitější než to Vaše, ale naprosto excelentní. Postará se Vám o rovné vedení tříkolky i v případě, že toho Vy z nějakého důvodu nebudete schopni. Také zadní „náprava“se zadními kolečky si zaslouží pochvalu. Jednu maličkou výhradu bych ale měl. Vadí mi množství tenkých trubek od příďového kolečka směrem k sedačce. Nízká hmotnost tříkolky je velmi důležitá věc z důvodu snížení setrvačných hmotností, ale nechci si představit, kam se ty trubičky napíchají, při čelním nárazu? To vy jste tento problém vyřešili lépe – jen jednou nosnou trubkou.

Zrovna nedávno těžce narazil jeden z našich nejlepších pilotů čelně do zděného plotu. Možná, díky tomu, že osu tříkolky tvořila jen jedna robustní duralová trubka, která pohltila značnou část kinetické energie, nedošlo k nejhoršímu. Při startu někdy dochází při silnějším větru k prudkému nárazu vzdušniny do celé plochy padáku v okamžiku, kdy je padák těsně nad zemí a tím ke stržení tříkolky na záda. Není to fatální příhoda, jen při ní dochází ke škodám na technice a vaší psychice. Bývá to kromě pořádného leknutí zničená vrtule, poškozené šňůry. Krom toho bývá pro pilota velmi těžké se z této polohy dostat bez cizí pomoci. Vážné nebezpečí může nastat, když z nějakého důvodu začne vytékat benzín…(pohled na celek s krosnou a na zadní kol – foto č.4)

Všiml jsem si, že osa vašich koleček je před osou vrtule. Aby se zvýšila stabilita tříkolky vůči těmto rizikům, bývá dobré mít osu koleček pokud možno za osou vrtule. Každý centimetr se hodí. Zvláště pokud je těžiště (poloha sedícího pilota), tak vysoko jako ve vašem případě. Možná, že by stačilo prodloužit páteřovou trubku a posunout krosnu dopředu. Já bych to řešil změnou úhlu zadních poloos vůči páteři tříkolky a pochopitelně i změnou úhlu zavěšení koleček vůči vlastním poloosám, tak, aby se osa koleček dostala pár centimetrů za osu vrtule. Vím, že je to nejsložitější řešení, ale s úhly si dovedete poradit, to jsem viděl.

To je snad to nejdůležitější co jsem měl na srdci. Osobně bych u dalšího modelu tříkolky trošinku rozšířil a zvětšil kolečka, aby byla použitelná i na těžších terénech. Brzda by dodala vaší tříkolce další rozměr k pasívní bezpečnosti. Osobně si nedovedu představit nemít možnost brzdit alespoň na „pekaře“. Potom bych se snažil odstranit nevzhledný snížený roh, který tvoří základnu pro dosedací rám krosny. Nechával bych v jednom kuse příďové kolečko-hlavní nosnou trubku-základnu pro dosedací rám krosny. (obr.č.5 foto 83– rozložená tříkolka)

Celá hlavní nosná konstrukce by značně ztuhla a urychlila by se montáž. Odmontovával bych jen zadní kolečka s poloosami. Na závěr bych trubky poloos zadních koleček zaměnil za laminátové tyče. Jsou pružné, tenčí (snížení náporového odporu) ale nezničitelné. Jde mi zase o hledisko bezpečnosti. Tvrdý dopad na nejčastěji jedno zadní kolečko může způsobit: 1) jeho prudké vyfouknutí, pokud v něm není duše. Následují nejčastěji hodiny a převrácení tříkolky s dalšími škodami.

1. odlomení kolečka pokud není jeho spojení osa-poloosa dostatečně dimenzováno, s akcentovanými následky již výše uvedenými.
   1. zlomení duralové trubky poloosy s následky viz výše.

Pokud se vyrovnáte s uvedenými konstrukčními změnami, mohli bychom se stát svědky vzniku moc šikovné tříkolky.

Dostal jsem nápad.

Jednoduché tříkolky mají budoucnost, zvláště ty které se dají snadno připojit ke komerčně vyráběným krosnám. Zveřejněme těchto pár poznámek spolu s některými fotografiemi Vaší tříkolky na webu, kam chodí spousta pilotů. Třeba na www.berx.cz jako inspiraci pro další konstruktéry s výzvou, jak oni by vyřešili zmíněné výhrady. Možná, že někdo dokáže vymyslet některé prvky jinak, novým neotřelým způsobem. Víc hlav víc ví. Co na to říkáte?

Tak vymýšlejte a hlavně pište…

Zdraví Vás všechny -

Marcello (současný pilot MPG – pozn.berx)