Jak jsem zase zkusil něco do Kameńa

26. 05. 2009 – Přijel jsem z práce. Vedro jak sviňa, bazén a jedno orosené, dost lákalo. Sednul jsem k počítači a juknu na počasí. A ejhle, dnes by to šlo.

Že čebíňáci o Kameňu jen mluvěj je čistě jejich věc. Mne tato soutěž baví a tak se pokusím aspoň něco zaletět. Je málo času a tak si naplánuji jen asi něco kolem 80km, ale abych to nemněl lehký, tak jen na 5L paliva. Rychle nahrát data do GPS a hupky dupky na Smradlavku.

Tam již netrpělivě přešlapuje Kamil. Oznámil jsem mu své umysli. Jen pokrčil rameny a že ještě počká na Proksíka. Seskládal jsem tedy stroj a chystal se do luftu. V tom přijel Proks a hned začal prudit, že počasí není nic moc a že on na soutěžení není a že má trochu rýmičku a vůbec. Při mém focení nádrže před letem, dokonce chtěl sabotovat můj sportovní výkon různým nakláněním nádrže apod. Pod pohrůžkou psychického teroru z mé strany, toho nechal a začal sledovat Tišnovský horizont, kde bylo vidět padák blížící se našim směrem. A opravdu zanedlouho se nad našimi hlavami proháněl Slávek Chatrný z Říčan. Vítr evidentně nebyl až tak silnej a evidentně si let náramně užíval. Mával, kolébal se a dělal všemožné obličeje na přihlížející čebíňáky. Ti jen bezmocně přihlíželi a cosi mudrovali.

Neváhal jsem, odstartoval a vzhůru na cestu. První otočnák byla Vírská přehrada. Nevím co mne to doma u počítače napadlo, ale horší cestu na ekonomickou soutěž ,jsem si vybrat nemohl. Celou dobu nad lesama, proti větru a ještě furt stoupat do kopců. No su magor. Než jsem dolítl k přehradě, tak jsem celkem statečně propálil dost benzínu. Nafotil jsem si přehradu a vzhůru k dalšímu otočnáku. Byl to moc pěkný kostel v obci Vanovice. Cestou jsem letěl kolem Trpína, kde evidentně vládl čilej leteckej ruch. Zdenda, asi pořádal manévry. I na Letovickém letišti se létalo. Zamával jsem tedy Letovičákům, posléze nafotil kostel a namířil si to zpátky na Smradlavku. Jaké ale bylo mé zděšení, při pohledu na nádrž. Bylo v ní opravdu prd a pěknej kousek cesty předemnou. Co teď riskovat a modlit se, že někde bezpečně sednu a že pro mne snad někdo dojede? To je nesmysl.

Dotáhl jsem to aspoň na Býkovickou základnu, kde Jožka právě mněl kurziky. V nádrži byl poslední litr, ale bylo by to o držku, pokračovat v letu. Přistál jsem a hned jsme vyklopil co se mi přihodilo. Jožka se hned ke mne vrhl a nabízel benzín. No super. Nemusím nikoho otravovat na svoz a v pohodě aspoň dolítnu domů. Je vidět, že jsou mezi pilotama kamarádi a umí pomoct. Dokonce Jožka nechtěl za benzín ani peníze. Toto cestou děkuji Býkovické základně a snad někdy na revanš.

Přistával jsem ze západem slunce. Sice jsem nic extra neodlítl. Dokonce jsem si zapomněl v tom fofru i vyfotit prázdnou nádrž v Býkovicích. Takže nic nehlásím. Poslal bych to aspoň jako let bez návratu.

Ale i tak to byl moc pěknej výlet na 2.5 hodinky. Teplo, kochačka, muzika do helmy a bezva počasí. No a tak to má bejt. Letět jen tak nazdař bůh a čekat co uvidím je nuda. Ale letět kvůliva NĚČEMU, i když se mi to hlavní nezdařilo, je moc fajn.

Váš BERX.