Smradlavka 7.3 2008

08. 03. 2008 – Krásné polítání kolem naší rodné hroudy. Kdo dnes nebyl, je trdlo.

Již dopoledne bylo jasno, že dnešní den je jako stvořený k mooc pěknému polítání kolem naší rodné hroudy. Pár telefonátů, nějaké info na netu a sešlo se nás tám pěkná hromádka pilotů. Skoro celé severoBrněnské letectvo. Kolem 14té hodiny mi volal Kamil z Čebína, že je již na Smradlavce a že je tam jen Laďovo auto a že stojí na stejném místě jako včera. Nechápal jsem jeho otázku a tak jsem se jen zeptal, „ Co to znamená?“ A Kamil mi, suše odpověděl. „ Laďa byl lítat již včera, takže, buď nenastartoval, anebo už nemáme Laďu.“ Trochu jsem znejistěl, ale v tom jsem nad mým domem uviděl padák a bylo mi jasné, kde asi může bejt. Na Smradlavku jsem dorazil asi kolem 16té hod. To už Kamil i Laďa postávali u padáku na startovačce a cosi na sebe pokřikovali. Laďa se třepal jako drahej pes, že už má dneska nalítáno pře čtyři hodiny a včera podobně. ( no to už je fakt na léčení). Objevil se tam i Slávek Metelkovic a hned se do mne pustil, že než si nachystám motor, tak že si chce prolétnout moji Anteu, že na ni slyší všude jen chválu, a že na ní prostě musí letět, a basta. Dlouho jsem odolával jeho slibům, ale příslib dobré, domácí slivovice, a oslavných básní na moji osobu, až se příště potkáme, mne přesvědčil. On má celkem nalítáno, a tak jsem se nemusel, až tak bát, že mi můj padák zneuctí. Start provedl na jedničku, ale to co následovalo potom mne trochu zaskočilo. Jedna zatáčka, střídala druhou a ani chvilku neletěl rovně. Hned letěl při zemi, hned zase zkoušel, jak to s ní stoupá, no dal ji celkem fest zabrat. Naštěstí po 5 minutách přistál. A než jsem odstartoval, tak chodil kolem mého padáku, jak mlsnej kocour a cosi si mumlal pod fousy. Nechal jsem jej svému osudu a letěl na inspekční let kolem Tišnova. Pak jsem si říkal, škoda nevyužít tak bezvadného počasí, a rozhodl jsem se udělat přepadovej manévr na Rosickou letku. Nad Říčanskou startovačku, jsem dolétl zrovna v okamžiku, kdy udatný pilot Rosického letectva pan Chytrný Slávek. Dělal rozpočet na přistání. Po asi čtvrtém průletu nad přistávačkou, jsem si už říkal, že ho snad budu muset sestřelit, jinak sám nepřistane. Ale neboť vím, že Slávek je velmi rozvážný pilot, tak jsem ještě dva průlety počkal a při celkově osmém, konečně přistál. Ale neboť jsem musel myslet na návrat, a benzínu jsem mněl tak akorát, tak jsem mu jen mávnul a uháněl zpátky k Tišnovu. Cestou jsem ještě jukl na Brněnskou přehradu a po „Hitlerové dálnici“, jsem valil na Smradlavku. Cestou bylo vidět nově zbudované golfové hřiště (mimochodem doost rozlehlá záležitost), nad Čebínem jsem pokynul na Proksika ( prej má rýmečku, no nevim, ale byl ve své pracovní kombinéze na terase a něco kutil), a po hodině a půl, jsem již přistával na své domovské základně. Kde již balili padáky i ostatní piloti z naší Tišnovské letky. V dáli jsem ještě zahlédl nějakej padák, kterak zbaběle prchá někam k Letovicím. Pokecali jsme, pobalili stroje a každej hupky dupky ke svým rodinám. No bezva polítání to dnes bylo.