Červený Potok 2010

27. 07. 2010 – Tak jsem se vrátil ze sletu na Červeném Potoce s názvem „Slet chroustů“. Tak jako již tradičně organizátoři (Spolek Přátel Vzduchoplavby) a ani počasí nezklamali. Jen sněhu a krup, jsme se nedočkali.

Dle předpovědi počasí nemělo cenu v práci setrvávat v pátek dlouho a tak se mi povedlo na Potok dorazit již kolem 17té hodiny. Nebyl jsem sice první, ale o to víc mě mile překvapila vcelku hojná účast a spousty nových tváří. Vítr byl trochu silnější a tak bylo trochu času se se všemi pěkně uvítat, pochválit perfektně posekané letiště a vzorně zásobený bufet.

Kolem sedmé se vítr začal utišovat a tak nebylo na co čekat. Osobně jsem zahájil létání na Červeném Potoku letmým průletem a do pár minut byla již obloha plná dalších padáku. (chtěl bych ještě touto cestou poděkovat ultralajtu, který si před mojim, rozloženým padákem dělal vrtulovku. Stejně jsem chtěl ty broučky vysypat :o) )

Udělal jsem si bezva výlet po okolí a de fakto do západu slunce to nad letištěm pěkně vrčelo. Počasí na další dny už ale neslibovalo nic moc a tak jsem si všechno pečlivě zase sbalil a odebral jsem se, v komorním duchu, postupně se opít do baru. Evidentně jsem nebyl jedinej, koho toto napadlo a tak se nás tam takhle zbořila většina.

Nad ránem mě vzbudilo lehké bubnování deště na střechu a příjemné pohupování karavanem. Vykoukl jsem z okénka a spatřil kamarády, jak přitloukají své stany, jiní je naháněli po letišti a někteří jen tak smutně seděli u aut a hořce plakali nad ztracenými příbytky. (Hold nováčci.) Venku panovalo klasické počasí, na které jsem si na tomto sletu, již zvykl. Zachumlal jsem se tedy hlouběji do peřinek a aspoň v duchu jsem byl s těmi nešťastníky. Nechal jsem si zdát sen o mém prvním probuzení na Červeném Potoku, kdy jediné co drželo stan na místě, byla moje hmotnost. Když jsem z něj pak vylezl, tak ten mi jen zamával zipem a zmizel někam ke Kralickému sněžníku. :o)

Před polednem jsem se odebral na oběd. Déšť i vítr neustával a tak bylo jasné, že není kam pospíchat. Velmi příjemně mne překvapilo, když jsem došel do hlavního stanu a tam byla v plném proudu přednáška, na téma zdravověda a poskytování první pomoci na letišti. Byli tam odborníci z lékařského prostředí a dokonce i figurína, kterou jsem si měl možnost otestovat. Nepřímá masáž srdce, či umělé dýchání mě natolik vysílilo, že jsem opět zavítal k baru. SPV tak toto se Vám fakt povedlo.

Po obědě začala ona pověstná Náčelníkova Pakárna. Tentokrát nás rozdělili na POLICAJTY a PODSVĚTÍ. Nejprve jsme do sebe šťouchali kládou, pak jsme si svázali pouty soupeře a nakonec si mohl každej účastník vystřelit na mne, či na Kudrnáče s paintbollky(viz foto). Počasí se pořád nehodlalo umoudřit a tak se debatovalo a diskutovalo až do večerních hodin.

Večer bylo vyhlášení Náčelníkovi Pakárny (Vyhrála samozřejmě policie, což bylo samozřejmě již předem domluvené, a podsvětí se s tím pořád nemohlo vypořádat.) Vyhráli jsme šampaňské, které následně skončilo v davu. (Mechy, promiň za ten postříkanej objektiv)

Později se zapnulo karaoke. Spousty lidí se nechaly přesvědčit a potěšily nás svým hlasem. A že to někdy byly hlasy. Dokonce i sám velký náčelník zapěl píseň od Zagorky. A pak se juchalo a tančilo až do brzkých ranních hodin. Já jsem kolem půlnoci naložil rodinku a vydal se domů. Rodina zavelela. Předpověď stejně dávala tušit, že to ráno na lítání nebude.

Spolku SPV se povedl zorganizovat zase jeden super slet. Škoda, že účast nebyla až tak vysoká, jak se čekalo, ale z důvodu předpovědi počasí se to dalo očekávat. Takže hoši děkuji a za rok se budu zase těšit.

Váš BERX.