Mistrovství ČR - PPG 2010

28. 09. 2010 – Tak máme za sebou letošní mistrovství české republiky v motorovém paraglidingu. Pár foteček a nějaké povídání je zde pro Vás.

Na závody jsem dorazil pln očekávání a obav z počasí již v pátek. Termín na pořádání tohoto mistrovství byl posunut až na závěr léta, což je velmi riskantní datum. Naštěstí počasí po celou dobu závodů nám přálo a to někdy i více než bychom si přáli. Ředitel závodů se nás hned z počátku snažil ulítat. Ale nepředbíhejme a pěkně po pořádku.

Takže jakmile jsem dojel na místo, hned byla moje BOBYNA (karavan- pro toho kdo ji ještě nezná), vřazena do pěkného karavanového městečka ve strategické blízkosti WC, restaurace a sprch. Co nebylo vůbec strategické, bylo to, že to bylo až příliš vzdálené od startovací plochy.

Sobota byla čistě v duchu tréninku. Sjížděli se ještě opozdivší závodníci a každý si ještě dolaďoval svůj stroj, přidělával přídavnou nádrž, seznamoval se s mapou a debatoval o věcech budoucích.

Ve večerních hodinách proběhl briefing na ranní navigační disciplínu se zadáním – Najdi a obleť co nejvíce otočných bodů v mapě za tři hodinky. No děs. Představa tříhodinového letu, takhle pěkně po ránu se mně ježily chlupy po těle. Nicméně jsou to závody a tak zatnout zuby a vzhůru do boje.

První okamžiky mého letu probíhaly bez větších problémů. Protínal jsem body jeden po druhém, jak podle pravítka, když v tom za mnou najednou ticho. Byl jsem nad městem Litovel a moc místa na přistání nebylo. Nicméně jsem si našel pěkné políčko na kraji města a tam jsem způsobně přistál. To co jsem v tu chvíli vypouštěl z úst se nedá na internetu ani publikovat a tak jen věřte, že jsem byl fest naštvanej. Nade mnou prolítávali kamarádi a mířili dále po trati. Volal jsem si tedy pro svoz. Bylo mi oznámeno, že až sednou všichni piloti, tak nás budou svážet. Tři hodiny se mi rozhodně čekat nechtělo a tak jsme nažhavil telefon a zavolal Juru Komárka, který bydlí cca 9km od Litovle. Zrovna spinkal a tak jsem jej něžně vytáhl z pelíšku, ale přesto velmi ochotně pro mne dojel a odvezl mne na letiště. Tímto mu ještě jednou moc děkuji. Díky němu jsem se mohl hned po příjezdu vrhnout na servis mého stroje, aby byl připraven na další disciplínu. To se povedlo, ale nula bodů hned z první disciplíny se mně nepovedla dotáhnout do konce závodů a věřím, že mě stála i medailové umístění. No, ale i o tom jsou závody.

Krosna se povedla díky kompletní generálce motoru zprovoznit a tak jsem hrdě nastoupil do další navigačky. Nicméně, nový, nezaběhnutý, motor stávkoval a tak jsem celý let, řešil problém, udržet se vůbec ve vzduchu, než abych se naplno věnoval navigaci po trati. Po přistání a kupodivu jsem to dotáhl až na letiště, šel motor zase na servis. Tomu říkám pech.

Servis opět proběhl. Akorát těsně před smontováním, se nám povedla provrtat nádrž, no a neboť bych nestihl nástup do další disciplíny, tak jsem startoval jen s přídavnou nádrží cca 1,5 litrů. Takže slalom byl spíše ekonomika. Po drobné neshodě s maršálem, kdy mi neuznal tyčku a nechal mě opakovat nálet a tím mi „vylepšil“ čas, jsem chtěl rezignovat a jet domů. Nicméně došla mi od spolku SPV moc pěkná SMS, že mi drží palce a že mi moc fandí. To mne opět nakoplo a rozhodně jsem se nehodlal vzdát. Kluci děkuji za podporu.

Další disciplínou a to hned po ránu byl čtyřlístek. I když motor nešlapal na 100% , nějak jsem to zvládnul a doletěl. Hned po přistání následovala čistá ekonomika. Motor mi pro změnu nešel chcípnout, což při této disciplíně je potřeba. Ale i tak jsem se nevzdal a letěl to prostě na jistotu.

Večer nám ředitel ještě švihnul MINI-MAXI, kde jsem si po kopnutí poslední tyčky moc pěkně ustlal na letištní ploše. Mimo mojí trpělivosti nebylo nic poškozeno a tak jsem se opět vrhnul do oprav stroje, abych mohl další den nastoupit do dalších bojů.

Další den ráno opět lehká navigace po křivce. Už jsem si začínal zvykat na lety přes dvě hodiny a tak jsem čekal skoro vše. Motor v půlce cesty zase začal stávkovat a musel jsem celej let letět dost vysoko, abych měl čas ho přesvědčit k provozu. Pak jsem to spočítal a dal jsem si celkem 18skoronouzáků :o). Na letiště jsem sice dolítl, ale výsledek nebyl nic moc.

Večer jsme si ještě zalítli rychlost s ekonomikou. Motor kupodivu šlapal jak hodinky, ale těsně před koncem opět chcípnul a nešel již nahodit. A tak to byla opravdu pro mne čistá ekonomika bez paliva. Ale zvládnul jsem to.

Do půlnoci jsem opět ladil stroj a snad i vyladil. Po seřízení na bohatší směs šlapal jak hodinky a dělal to co měl. Nicméně to se mi do další disciplíny (pylony- ekonomika) vůbec nehodilo. Žralo to i trávu z okolních polí a tak výsledek stál opět za prd. No nicméně dolítl jsem a nebylo to za nula bodů.

Dopoledne jsem ještě zvládnul slalom tkzvn osmičku, kde maršál závodů nepochopil jak se to lítá a tak mne a mladého Šediváka neodměřil a nechal nás to letět znova až na konci. To už lehce pofukovalo a tak tomu i odpovídaly naše časy. Nicméně i o tom jsou závody.

Pak ředitel závodů, z důvodů blížícího se silného větru závody oficiálně ukončil. Všichni jsme upadli, do svých příbytků a slastně usnuli. Druhý den bylo vyhlášení výsledků, pak drobné občerstvení a většina se rozjela do svých domovů. Byl tam s náma i MECHY a tak více nejdete na http://www.mechy­.cz/…chovice.html

Byly to velmi vydařené závody, bezvadně jsem se ulítal a počasí bylo excelentní. Technické problémy s krosnou jsem si prostě vybrat jednou musel. Vyšlo to zrovna na závody a to je pech. Ale závody nejsou jen o vítězstvích a i když moje umístění nebylo nijak významné já jsem spokojen, neboť za daných podmínek jsem z toho vždy vymáčkl to nejlepší co jsem uměl a tak pro sebe jsem vítězem JÁ.

Děkuji všem účastníkům a organizátorům za bezva závody.

Váš BERX.