1.Kolo LIGY 2011 - Jaroměř

20. 04. 2011 – Tak na mne padl nelehký úkol zorganizovat a ředitelovat 1. kolo ligy MPK na letišti v Jaroměři. Na letišti jako takovém jsem ještě nikdy nebyl, ale na MS 2009 jsme létali v nedalekém Novém Městě nad Metují a tak okolní prostředí mám trochu prolítané.

Jako vzorný ředitel jsem dojel na letiště již v pátek dopoledne, abych zkouknul okolí a hlavně připravil pro závodníky odpovídající zázemí. Za pomoci Chorcheho jsme jej vytvořili v jeho chaloupce vedle hangárů. Vynosili nábytek, naskládali postele a stoly a postavili stan, který po celou dobu konání závodů sloužil jako parádní hangár.

Dále bylo nutné vytýčit startovní deck, což se ukázalo jako problém, neboť souběžně s pořádáním naší soutěže měl na letišti probíhat i běžný aeroklubový provoz. Nakonec se povedlo najít místo, které bylo pro všechny zúčastněné nejbezpečnější a nejméně hrbolaté.

Navigace jsem měl již dopředu nachystané z domu a tak jen bylo nutné je zanést do krajiny. Objel jsem si tedy tratě, abych se ráno nemusel honit a vyčkával první závodníky (sjížděli se pomalu, ale jistě. Holt páteční kolony zdrželi každého). K mé nevelké radosti se během chvilky na kraji letiště vytvořilo celkem slušné parkoviště. Většina přijela jen tak pobejt a nebo si polétat jen pro zábavu. Nicméně se do ligy přihlásilo neuvěřitelných 19 závodníků. Což je na ligu myslím rekord.

Kolem 20té hodiny proběhl briefing, kde byli všichni seznámeni s provozem na letišti a s průběhem závodů. Bezpečnost na minulých ligách bylo malinko horší a tak jsem na toto zvlášť upozorňoval a aspoň zavedl praporkové řízení provozu, kde jeho porušením, jsem hodlal řešit diskvalifikací ze závodu. Možná i díky tomuto, nebylo nutné řešit výraznější incidenty.

Takže na briefingu jsem zadal hned na ráno navigační disciplínu s hodnoceným startem. Úkolem závodníků bylo cestou sbírat tajné znaky a co nejdříve přistát zpět do decku. Navigace byla co nejjednodušší a nejkratší, aby se měli všichni možnost rozkoukat a při ranních teplotách příliš nepromrzli. Takže měřila cca 24km a byla celá vedená po kostelech v okolí letiště.

Start zvládli skoro všichni za plný počet bodů a i ten nejpomalejší byl zpátky do hodinky. Po přistání jsme si hned dali ještě slalom čtyřlístek a samozřejmě zase hodnocený start. Tady už bylo vidět, kdo trénoval a kdo si to dal jen tak na „babičku“. Po přistání posledního proběhlo rychlé vytankování strojů a čekalo se na start do termiky.

Úkol byl prostý. Odstartovat pokud možno napoprvé a udržet se ve vzduchu na 1,5litrů paliva co nejdéle. Nejlepším se stal Tomáš Ledník s časem hodina třičtvrtě. Velmi brilantní kousek v této disciplíně předvedla, jediná žena v závodním poli, Karin Stachová, která přistála šest vteřin před uzavřením okna. Když jí scházely ještě 3 minuty a byla asi v pěti stovkách nad letištěm, vypadalo to pro ni velmi nemile. Ale asi pomohlo skandování všech přihlížejících pilotů a ona to opravdu bravurně zvládla.

Hned po tom jsem nabrífoval další navigační disciplínu, kde piloti měli za úkol sbírat cestou tajné znaky, odpovědět na lehkou otázku po trati, kopnout do slalomové tyčky po cestě a dovézt mi podpis od maršála, který je čekal na malém letišťátku a samozřejmě rychle zpátky na letiště. Trať měřila něco kolem 45km a všichni si ji vychutnali po svém. Někteří opravdu závodili a honili se po bodech jak diví, jiní to pojali jako fajn výlet po okolí. A takhle by to mělo vypadat na každých ligových závodech. Každý si najde to svoje. Nejvíce si to, ale asi užil onen maršál, který jim podpisy dával snad opravdu všude. Tolik pomalovaných pilotů a strojů, jsem ještě na žádných závodech neviděl.

Po 20té hodině proběhl krátký brífink na ranní technické disciplíny a hned po tom jsme se všichni odebrali do nedaleké hospůdky, kde až do ranních hodin probíhalo to správné letištní veselí. Kdo nebyl, nepochopí a všem možným historkám těžko uvěří. Ale mohu jen potvrdit, že go go tanečnice byla. Sice neměla tyč, ale plazila se opravdu po všem a po každém a tu podprsenku, jí nikdo neukradl, když se zamotala do židle, ta pak ráno visela ve stanu na lampě.

Ráno, ač to bylo k nevíře, většina závodníků, až na jednoho reprezentanta, již byla připravena v decku a tak jsme si ještě zalítali slalom osmičku a přesnost přistání. Po tomto již piloti rezignovali, že jsou lehce ulítaní a tak, než riskovat zbytečné ztráty na technice, či zdraví, jsem závody oficiálně ukončil a tak jen ti otrlejší, si šli ještě zablbnout kolem letiště a já se odebral počítat výsledky.

Ve 12:00 jsem vyhlásil výsledky, rozdal medaile a ceny a všichni jsme se, lehce unavení, rozjeli ke svým domovům.

Na závěr bych moc rád poděkoval Jirkovi Šrámkovi, za zajištění bezva letiště a věcí okolo, dále Miroslavu Širokýmu za perfektní pomoc při marshálování a všem pomocníkům kolem. Mírovi Kadečkovi za profesionální spočítání výsledků. A samozřejmě všem zúčastněným pilotům za perfektní kázeň. A doufám, že jste si to všichni užili, jako já.

Děkuji

Berka Tomáš – ředitel :o)