Kroměříž 2008

13. 05. 2008 – Velmi vydařená akce s názvem „Hanácké Atény“ a LIGA v jednom, proběhla na letišti v Kroměříži. Nějaké povídání a fotečky najdete tady.

Na Hanácké Atény jsem se těšil již od doby, kdy se jejich datum objevil v Mechovém kalendáři. Z důvodů rodinobodů, jsem naložil i celou svoji početnou rodinku, nabalil karavan „Bobynu“ a již v pátek jsem vyrazil směr Kroměříž. Cesta ubíhala vcelku v pohodě, jen děti již po šesti kilometrech od domu se vyptávali, jestli už tam budeme a jek je to ještě daleko. Po pár prášcích na bolení bříška usnuli jak zabití a zbytek cesty až do večera, jsem o nich nevěděl.( asi toho dostali moc).

Na letiště, jsme dojeli tak akorát, abychom rozbyli základnu, uvítali se s místními, poskládali stroje a hupky dupky do luftu. Pravda je, že trochen foukalo, ale absťák s minulého týdne mne nenechal chladným. Večer byla provedena prezentace účastníků, rozdány mapy (medaile bohužel nebyli), a Zdenda nabrífoval ranní disciplínu. Byl to, hodnocený start, navigace s hledáním fotky a tajných znaků a hodnocená přesnost přistání. Poté se ještě diskutovalo a klábosilo dlouho do noci.

Ráno teplota kolem 8stupňů, všude rosa, ale svítilo sluníčko a vítr, maximálně do jednoho metru. No prostě idylka. Trať byla vedena přes čtyři otočné body a některé tajné znaky, byli znamenitě maskované. Po přistání, bylo počasí ještě OK a tak byla vyhlášená technická disciplína MINI-MAXI. V této disciplíně někteří piloti opravdu letěli jako blesk a jiní se, i ve vzduchu zastavovali a tak rozhodčí přemýšleli, jestli ještě letí a nebo už přistáli. Pravdou je, že někteří i přistáli. Pak se nám ale rozfoukalo a tak byl čas na dospávání po včerejším mejdanu a výlety s rodinkami za kulturou do Kroměříže.

Mi, jsme vyrazili obhlédnout vyhlášený zámecký park. Bylo tam spousty zvířátek a rostlinek, takže děti i manželky si přišli na své. No a čepovali tam točené, takže i mi jsme se vydováděli dosyta. K večeru již vítr neulehnul a tak se nabrífovala jen ranní navigační disciplína s deklarovaným časem návratu a s mezipřistáním na jednom práškařském letišti a zase přesnost přistání.

Pak jsme zase juchali až do pozdních ranních hodin. A zábava to byla náramná. Kapela hrála, pivo teklo proudem, výtečný gulášek mizel jako pára nad hrncem a ten kdo šel brzo spinkat, určitě udělal velikou chybu. On takověj noční Romanuv, břišní tanec a Markova kulturní vložka, nenechal jednu bránici v klidu. Později nám Kroměříští organizátori uspořádali nádherný ohňostroj doprovázený hudbou.

Ráno, ale pro některé z nás bylo krušné, ale i o tom ty závody jsou. (někdo tu těžkou práci dělat musí, že jo?) Ještě včera, po obou disciplínách jsem vedl celkové pořadí, ale tu ranní navigačku jsem totálně podělal. Většina pilotů deklarované časy zvládala ve vteřinových odchylkách jen já ze svými šesti minutami, no ostuda. Ale on žaludek si nějak nechtěl nechat poručit a tak jsem neupřednostnil deklarovaný čas, ale čistě lidské potřeby. To je život.

Po přistání posledního závodníka, byli závody oficiálně ukončeny a bylo volné létání. Každý kdo ještě mohl, se vyblbnul ve vzduchu dosyta. Odpoledne bylo vyhlášení výsledků a všichni se rozjeli do svých domovů. Nakonec musím konstatovat, že to byl moc vydařený slet a že se dá nakombinovat i se závodama. Jen si musí člověk ujasnit, jestli je na závodech nebo na sletu. Každopádně Kroměřížskému spolku moooc děkujeme za jejich péči o naše pohodlí a o bezvadnou organizaci.

PS: spousty dalších, nádherných fotek najdete na www.mechy.cz.