Jak jsme upravovali Smradlavku

26. 05. 2008 – Bylo krásné, vlahé odpoledne a mne nenapadlo nic lepšího, než si vzpomenout na mladá léta a jít v neděli makat. A když už makat, tak rozhodně né sám.

No a neboť naše adoptované letiště „Smradlavka“, již potřebovalo posekat, tak jsem se vrhnul na ni.
Sice pro nás, co na nějakej ten krok navíc, při startu nehledíme, tráva kolem půl metru, nedělá, až takové problémy, tak tu máme jedince, kteří i na asfaltu jsou schopni o něco zakopnout. A co více, člověk může, pro kamaráda udělat, než když mu zajistí bezpečný start. Sekání jsme tedy domluvil na patnáctou hodinu v neděli s tím, že pokud to stihneme, tak si ještě bezva polítáme. Kolem šestnácté hodiny jsem přijel na místo a koho to mé bystré oko nezahlédlo? Uprostřed startovačky se pohybovala děsně zachmuřená a pracovně oblečená postava. Dělala děsnej kravál. Kouřilo se z ní a hlína od ní odlétávala všemi směry. Když mne spatřila, zastavila ubrala na kraválu a z oblaku kouře, prachu a kamení se vynořil sám velký, božský Zdenda. Z úsměvem na líci ke mne přiskočil, nasadil mi cosi na hlavu a strčil mi do ruky onen děsnej stroj. Byla to sekačka, ale né kdejaká. Byl to originál značkový vyžínač od firmy DAKR. Motor z krosny a jak to jelo. Už chápu, proč ty naše motory mají rády trávu. Holt původ v sekačkách na trávu se nezapře.  Postupem času se začali sjíždět i ostatní brigádníci, dokonce i sám velký Proksík dojel i ze svým srpem a aby nám dokázal, že to s tím umí, tak s ním odběhl někam doprostřed travin a hodně dlouho jsme o něm nevěděli. Dojel i druhý( vylítanější) pilot čebínské letky i ze svým supr-extra křovinořezem a hned zmizel v travinách. Sice jsme jej neviděli, ale slyšet byl až dost. Proksíka jsme ani neviděli ani neslyšeli. Objevil se i Laďa z Veselí a ihned se pustil do práce. Holt sedlák se nezapře. Bratři Kojkovic, dojeli i ze svojí tramvají a vozíkem a díky nim posekaná tráva, velmi rychle mizela s plochy. Najednou se na příjezdové ploše objevil veliký oblak prachu. Oblak se rychle přibližoval a když zastavil u nás, objevilo se bílé auto a z něj statně vyskočil Marek. Za ním dojela ještě statná dvojka z vysočiny, pan farář i s doprovodem. Náš požadavek na vysvěcení letiště, pojal jako vtip i když jsem za ním neustále chodil s vodou od Aqily a dožadoval se jeho služeb. Aspoň slíbil, že příště. To mne uklidnilo a mohli jsme v klidu, vodu dolít do tramvaje Kočičáka, který díky naší neutuchající touze po práci, neustále pendloval s vozíkem a s trávou a málem si ji zavařil. Později ještě dorazil Náš Šiky a když spatřil motorovou sekačku, byl k neudržení a kdyby mu nakonec nepřestala fungovat, tak by snad jezdil doteď. Tak se mu to líbilo. Plocha se posekala, tráva uklidila, Proksíka jsme později také našli a tak jsme mohli naši letošní první brigádu odpískat. Nakonec bych chtěl všem zúčastněným, mooooc poděkovat a těším se zase, na jejich ruce při další sklizni. Děkuji Tom.