Slet Chroustů 2008

30. 07. 2008 – Tak jako každoročně, tak i letos, se Spolek Přátel Vzduchoplavby rozhodl uspořádat akci s názvem „Slet Chroustů“. Minulý rok byl zaměřen na western a letošek na středověk.

Neboť jsem si chtěl na letišti obsadit co nejlepší místo na kempování, tak jsem na slet vyrazil již v pátek, těsně po obědě. Naložil jsem rodinku, zapřáhl karavan „Bobynu“ a vyjel směrem na sever.

. Jaké, ale bylo mé překvapení, když po příjezdu na Potok, tam už bylo spousty lidí a tak i nejlepší místa na stanování, již byla plně obsazená. (snad začnu jezdit na slety již ve čtvrtek).

Zajistil jsem Bobynu do vodorovného stavu, zapojil , elektřinu a plyn a zaúkoloval manželku, že si dám kafíčko (jedna z výhod karavaningu). A šel jsem se uvítat s kamarády.Právě se řešilo, že se půjdeme někam čvachtnout.

Nápad s koupáním, se mi zamlouval, a tak jsme zorganizovali trestnou výpravu k nedaleké řece Moravě. I přes přibližující se bouřku, se našlo spousty odvážlivců, kteří stejně jako já toužili se v něčem, chladném smočit. Zajimavé bylo, že když jsme odjížděli na koupání, tak na letišti stáli dva nádherné stany a stánek s občerstvením, ale když jsme se vraceli, tak na letišti nebyl ani jeden. Co se stalo popsal Mechy, který opovrhl s námi skočit do chladivých vln říčky a tudiž zůstal na letišti : „ šel jsem si objednat pivíčko a kuřátko, když tu najednou frrrrnk, a kuřátko se válelo opodál, v trávě i se stánkem s občerstvením, no ještě že jsem si zachránil aspoň to pivo.“

V tom se přihnala již deklarovaná bouřka a bylo po zábavě. Lilo jak s konve občas i nějaký ten blesk s hromíkem. No prostě typické Chroustovské počasí. No už jsem se lekl, že snad budeme na Potoku létat. Asi hodinu, před západem slunce, vítr i déšť ustal a dokonce vykouklo i slunko. Chodili jsme jak mlsní psi po letišti a dumali, že jestli né teď, tak možná vůbec. Když v tom, jsem spatřil, Jarka Suru, jak něco klohní za svým karavanem.Byla to jeho nová tříkolka, kterou spolu s Romanem, před nedávnem dodělali. Romanovi zkušenosti v konstrukcích a Jarkův šarm, udělaly z tříkolky moc povedený kousek. Nedalo mi to, a hned jsem si ten zázrak vyzkoušel i ve vzduchu. Dobré to bylo. Do vzduchu se vnutilo ještě pár jednotlivců, ale nebo´t bylo před západem slunce , tak to dalo jen pár minutek v luftě.

Pak se rozjela nefalšovaná letecká zábava. Pivo teklo proudem gulášek a kuřátka, (co nestihla odletět s bouřkou) se servírovaly až do pozdních, nočních hodin. Před půlnocí došlo i k pasování nových rytířů. Pasování, pravým mečem a zapitím stereem, si nenechal nikdo ujít. Dokonce i moje žena byla pasovaná a údajně, to byl, pro ni nejhezčí zážitek s celého sletu.(hold, ty ženy, ach jo).

Brzo ráno, ti kteří jako já, se nepropili až do ranního svítání, seskládali své vzdušné oře a jali se poletovat v ovzduší. Potom, co se všichni nabažili Chroustovského ovzduší, byla vyhlášena spolkem SPV, tkzvn „ Náčelníkova pakárna“.

Soutěž pozemního charakteru. Účastníci byli rozděleni na Moraváky a Čechy a pustili se, na letištním kolbišti, do všemožných soutěží. Byl jsem samozřejmě bojovníkem za Moravu, která již od počátku měla jasně navrch. Zápasili jsme na kladině, přetahování lanem a skákání v pytli. No vyblbnuli jsme se jako malá děcka. Myslím si, že kdyby přišel, v tu chvíli někdo nezasvěcenej, tak nám stoprocentně zavolá sanitku. No nakonec vyhráli samozřejmě moraváci. (Možná, jsme ješitní, ale bojovat, umíme jako lvi.)

Kolem oběda, jsem s rodinkou, navštívil i jeden nedaleký vojenský bunkr, opravený a moc pěkně jsme si to tam užili. Asi hodinová přednáška, o místním opevnění našich hranic, byla velmi poučná, jak pro moje děti, tak i pro mě.

Po návratu na letiště nás čekalo velmi milé překvapení ve formě šermířské skupiny LUCREZIA, která záhy připravila moc pěkné vystoupení. Neboť jsem viděl, jak velmi pěkně zachází s meči a i já nejsem žádné béčko a moje titanová zbroj, kterou jsem si na Potok přivezl, jen zahálí v karavanu, tak jsem toho největšího a nejsilnějšího, vyzval k nelítostnému boji. Nic moc jsem si s nim nedomlouval, jen jestli mne jen škrábne, tak na něj pustím mého krvelačného psa. Souhlasil a tak ke konci( až byl správně vysílen), jsem se do něho pustil. S tím koštětem, proti mému megameči, byl trochu trapnej. Dal jsem mu tedy náskok. Nereagoval a tak jsem odhodil meč a hodlal jej zalehnout. Mé nepozornosti, ale využili i ostatní členové bojovníkovi skupiny a přispěchali mu na pomoc. No dobré to bylo. Skončilo to remízou a prohlášením, že na piloty si příště dají větší pozor.

Potom jsme ještě zhlédli letecko-pozemní vystoupení , boj o Olomoucké vzdušné moře, proti rudé armádě. Moc zajimavé. Střílelo a kouřilo, všechno co mohlo.

Potom, byl opět volný program a tak většina ladila své stroje a nebo jen zevlovali po okolí. Na večer se udělalo, zase letovo a tak většina opět brouzdala po okolním nebi. Foukalo napříč a občas i velmi slabě a tak, některé starty, byli opravdu komické. Nejzajímavější byl start americké tříkolky, která se rozjela, lehce překonala letištní plochu, vjela do obilí, to ho nepustilo a tak projela asi 800metrů obloukem na druhou stranu letiště a tam to teprve vzdala. (holt rotax, je rotax).

Po setmění nám opět skupina LUCREZIA předvedla moc pěkné vystoupení, tentokrát ohnivou show. Vlnění překrásných tanečnic, jejichž těla jsou lehce ošlehávána plamínky, v nás zanechala, velmi vřelou vzpomínku, kterou budou jistě, někteří velmi těžko, vysvětlovat doma. Dále předvedli plivání ohně, válení ohně, házení ohně, točení ohně, motání ohně, no prostě všemožné vylomeniny s ohněm. Nádhera. Bohužel jsem nemněl sebou foťák a tak pěkné fotky najdete u mechyho a u prokse. Po vystoupení se opět rozjela bezva zábava, zpestřená půlnočním promítáním, přímo na letištní ploše, kde se předvedly nové i starší filmečky z tvorby SPV. No a ráno? Se zase lítalo. Neskutečné. Jestli to takhle půjde dál, tak se snad bude lítat všude a pořád. Nakonec musím konstatovat, že to byl jeden z nejhezčích sletů tohoto roku a že spolek SPV, nasadil laťku, naší sletové kultůry hodně vysoko.

Děkuji Váš Berx.