Záchranná, potapěčská operace na Slovensku

05. 09. 2008 – Z neoficiálních zdrojů, byla naše Tišnovská Letka Jejího Veličenstva, požádána, abychom vypomohli spřátelené zahraniční letce s hledáním jejich stroje, který, dle očitých svědků, zahučel do vody. Argumentovali známými jmény v leteckém sportu a jednou černobílou fotografií.

No a neboť jsme pro každou špatnost a navíc jsme děsně dobrosrdeční, tak jsme souhlasili. Svolali jsme konzilium a určili jednoho dobrovolníka, který, jako jeden z našich nejzkušenějších potápěčů, pomůže najít onen ztracený stroj. Ano uhodli jste správně, byl jsem to JÁ.

No a tak jsem nelenil, vyškrábal s půd a sklepů své potaěčské nádobíčko, oškrabal zarezlé vybavení a vyjel vstříc dobrodružství.

Kousek od hranic ze slovenskou republikou, jsem si teprve uvědomil, do čeho jsem se to pustil, no nicméně jsem ještě dotankoval vzduch, ( bo na Slovensku, je prej drahej, jak svińa) a společně ze svým asistentem, jsme vyjeli na místo dopadu.

V dané lokalitě se již nacházela početná skupinka místních potapěčů a druhá, neméně početná skupina sběratelů kovů. Obě skupiny, na sebe pořvávali, něco o ceně hliníku a tak jsem jim raději nevěnoval pozornost.

Po velmi pečlivé přípravě, jsme se postupně zanořili do chladných vln. Což velmi nelibě nesla skupinka hledačů kovů a pokřikovali na mne, nějaké vulgarizmy. Pod vodou bylo vidět absolutní prd. Dohlednost tak na paži a půl. No, ale když už jsme tady, tak to přece nevzdám. Zabořil jsem tedy hlavu do bahna a začal si hrát na sumce, za což jsem sklidil velký obdiv místních pijavic, které mne samou radostí začali obalovat. Po asi hodinovém hledání létacího stroje, jsem totálně promočen a bez špetky naděje a s velkou averzí na pijavice, své hledání neúspěšně ukončil.
Vystoupil jsem z vody a tam již stáli kolegové potapěči a nechutně se smáli. Evidentně věděli, něco více než já. Na můj dotaz, co, že je tu tak k smíchu reagovali pouze úsečnými poznámky na moji adresu. Až později jsem se dozvěděl, že stroj byl vytažen již ráno a to byl také důvod oné zkalenosti vody. A že potapěčům přišlo hrozně vtipný, že se v takovém bahně může někdo rochnit. Hold dal jsem do toho vše a byl jsem u toho za vola. No i takové radosti život přináší.

Takže, až zase naši zahraniční kolegové, budou potřebovat něco vytáhnout z vody, tak se mnou, se mnou mohou rozhodně počítat. Jsem pro každou srandu. A za tu vrtuli díky.

Váš Berx