04. 11. 2008 – Bylo mi oznámeno „Musíš doletět“ A tak jsem dolít a evidentně potěšil. Jaké to bylo se dočtete tady.
Minulý týden jsem byl oficiálně požádán Tišnovským fotbalovým svazem, abych dolítl na jejich akci, konanou na místním fotbalovém hřišti. Naplánován byl dětský den, spojený se zakončením fotbalové sezóny, vzlet horkovzdušného balónu, opékaní špekáčků a zlatým hřebem celé akce, měl být přílet motorového padáku. Tedy, mne. Nabídku jsem přijal, ale odvolal jsem se na počasí. Nadešel den „D“. Předpověď sice dávala tušit, že bude funět, ale v Tišnově foukal slabej metřík. Jel jsem si tedy obhlídnout fotbalové hřiště. Vítr nula a spousty místa na přistání. Domluvil jsem se tedy s pilotem balónu o provozu ve vzdušném prostoru a vyrazil na Smradlavku. Na start mne odvezla moje manželka( kupodivu bez zbytečných řečí) a pak zajistila i odvoz mého auta. Po startu jsem namířil přímý kurz Tišnov. S tou předpovědí až tak moc nelhali. Foukali necelé 4ři metry, ale u země nula. Když jsem se přibližoval k hřišti, bylo vidět jak děti zalomily hlavičky a čekaly co se bude dít. Párkrát jsem kolem prolítl, udělal nějakou tu zatáčku a smluveným signálem, jsem oznámil , že budu přistávat. Ihned bylo hřiště vyklizeno a všichni se choulili na kraji. Po elegantním přistání na baletku,jsem před přihlížejícími udělal pukrle, načež jsem byl odmněněn opravdu dlouhým potleskem. V tu ránu jsem byl zasypán davem dětí a rodičů a již se na mne chrlily spousty otázek typu: Kolik to letí? Předjede to F1? Kolik to stojí? Je to lehké řídit? Dá se s tím lítat do školy? Můžu si to pujčit? Seskládával jsem si nádobíčko, ale to už chystal svůj let horkovzdušný balon a tak se zájem většiny odebral tím směrem. Přišli mi poděkovat někteří rodiče i organizátoři, že se jim to moc líbilo a že příště určitě zase musím dolítnout. Velmi mně potěšilo, jaký zájem tento sport budí u přihlížejících, i když jim, co chvilka, vrčíme za humny. Je vidět, že když se vše řádně domluví a připraví, že JE tenhle sport zajímavej pro širokou veřejnost.