Jak jsem nic neviděl

10. 11. 2008 – Další, mooc pěknej, dobrodružnej příběh od Milana Pavlase, Vám předkládám zde. V době neletového počasí, jsou tyto příběhy moc pěknou záplatou na duši.

Jednou v neděli dopoledne slyším ten pěkný zvuk a tak honem ven co kde letí ,(u nás to je celkem vzácnost, tady není takový letecký terén jako třeba kolem úrodné Hané) a z dálky vidím jak se blíží červený padák, no to může být jedině Bedřich .
Vzdušné masy už začínály pomalu pěkně pracovat a tak jsem věděl že určitě má asi starost, jak se dostat spět a o poznáváni zdejší krajiny určitě vůbec žáden zájem nemá.Zatáčka o 180 stupňů proti větru a zpět na letiště „Bahno“ odkud určitě startoval, to je takových 20km .

A ono to pěkně zesílílo a tak mi to nedalo a po nějakém čase mu volám jestli zdárně doletěl ,no a Beďa na to,že právě spadl někde před Frýdkem ,že mu došel benzín . První otázka byla jestli je všechno celé , že jo ,že tušil že mu to nemusí vyjít a tak letěl tak aby bylo kde . A jestli bych pro něj nepřijel, že manželka s tou jeho dodávkou moc jezdit neumí , ale první, že se musí zeptat, kde vlastně vůbec je a hned tám odchytil nějaké lidi, kteří mu řekli že mám pro něj příjet do Liskovce a že mám hledat v Lískovci hřiště, že bude hned vedle na cestě .

Liskovec vím kde je a na hřiště se zeptám. Mezi tím, se ale rozhostila nad krajem, hodně silná mlha. Nelenil jsem , nastartoval moji káru a vyrazil pro něj. Asi po dvou dotazech v Lískovci kam jed, jsem dorazil na hřiště, ale Beďa nikde. Oběl jsem jej dookola(to hřiště), ale nikde ani živáčka , tak mobil a volám Beďovi kde je ,že už jsem oběl hřiště celé a on nikde, tak mi řekl ať zajedu k hlavní bráně, postavím se k ní čelem, potom se otočím do prava a po30m ho uvidím jak stojí i s trojkolkou u cesty , tak jsem to přesně, jak mi poradil udělál ,divám v pravo a tam pusto prázdno a tak znova mobil a kde jsi, to není možné !! Já stojím u brány divám v pravo a tebe nevidím a ty mě vidíš? Béďa, no já tě též nevidím .

No bodejť by mě viděl, my jsme totiž stáli každý před jiným hřišťěm . V lískovci jsou totiž hřiště dvě ,jedno patří Lískovci a to druhé Válcovnám plechu Lískovec a každé je na jiném konci. A zjistil to Bedřich dalším dotazém , když začal pochybovat o tom kde vlastně vůbec je. A tak jsem dorazil na to druhé hřiště, tam se hral fotbal a všude lidí jak na pouti a já jezdil kolem hřiště kde se nedalo ani nikoho zeptat . Bedřichovi přibyl, zás jeden dobrodružný zážitek a já už vím že v Liskovci jsou hřiště dvě .