Co bych neudělal pro kamaráda.
16. 11. 2008 – Zase mooc zajimavej příběh od Milana. Z důvodu ošemetnosti, jsem záměrně zmněnil jména. Takže si z vesela, můžete počíst.
Strašné rychlé neuvěřitelné setmění, aneb co bych neudělal pro kamaráda.
To tak sedíme k večeru s návštěvou pod třešní a zás ten pěkný zvuk , no jasně modrobílý padák (pro větší pocit jistoty, mu říkejme, třeba pan Tomáš ) a z bezpečnostních důvodu, pěkně vysoko předpisově si to frčí nad průmyslovou krajinou , oblítává Novou Huť , Ostravu a hlavně CTR , starý pes a taky starý pilot UL ví kde je CTR a kde nesmí a začal se mi ztrácet v dálce a tím jsem na něj vlastně zapoměl.
Po 22 hodině večer s.e.č., kdy už rodina spála a já se k tomu chystál ,zvoní telefon no a on to pán Tomáš. Jestli bych pro něj nepřijel, že právě přistál ,(to se mi přetočily panenky ) při dotazu kde ,mi dal k telefonu nějakou osobu ,že on neví, ale tá osoba že mi to vysvětlí a on že musí sundát padák z nějakého káblu . Ta osoba mi vysvětlila že mám jet do Petřvaldu , ale když jsem se jí zeptal, že když přijedu od Šenova, tak je na křižovatce Petřvald vlevo i v pravo ,kde mám jet ? Tak to už bylo na tu osobu moc a tak jsem chtěl ať mi dá zpátky k telefonu páná Tomáše. Jenomže ten neměl čas , sundávál padák s káblu a prej u toho děsně nadává.
No jo ,jenomže když jsem připravovál vozík, tak jsem si uvědomil ,že já s tou návštěvou taky něco pil a že nemůžu řídit a tak jsem šel obudit mladého , jenom ten mě vyhodil ať neotravuju , co ho budím, že de ráno do práce a nikde nejede , až jsem mu vysvětlil že potřebují zajet pro pána Tomáše, tak s velkým brblaním vylezl a jeli jsme.
Stojíme u závor a mobil , pan Tomáš. Že už ví kde je a že na křižovatce v Petřvaldě máme jet v pravo směrem na Orlovou a že po kilometru bude stát na cestě. Dojedem na místo, pán Tomáš, celý šťasný, že jsme dojeli a trojkolka schováná za bilboardem. Vykukovala jen hlava a rekogneskovala jestli někdo nejde.
Chtěl jsem se zajet podívát, kde to vůbec přistál ,protože
v okruhu ták 5km by měl problém přistát i vrtulnik v pravé
poledne, natož padák po 22hod. Jenom Pán Tomáš, že né !! Ani náhodou,
že tam nejspíš sundál telefonní kabel , tak že radší rychle pryč . Pán
Tomáš, nám v autě povykládál co se mů vlastně přihodilo .
Že když už se mu tak dobře letělo (klídek, pohodička), tak že si
vzpoměl na Petra a letěl za ním do Opavy, to je 50km, tám mu přistál před
barákem na placku, kde prý v zimě děcka saňkujou, ( to mi řekl
později Petr ) pokecali, dali kafe a Pán Tomáš, úspěšně vystartovál a
letěl domů. Před Ostravou prý zažíl, poprvé v životě, takové
rychlé stmívání ,tak rychle to prý ještě nikdy v životě neviděl a
sednout ,nebylo kde a tak furt letěl a furt dufál, že se něco najde, aspoň
malej plácek. Ale furt nic. Všechno se prý během chvilky splynulo ve tmě
,dráty ,lesíky, domky ,paneláky, cesty, rybníky, fabriky a všude bylo
hodně světel. Najednou prý uviděl nějakou malou šedou plochu, ták
vyklesál, ale nevěděl, jestli to náhodou není rybník, ale že mu to bylo
jedno, že byl připravený přistát i do vody, jenom hlavně ať je dole.
Pro jistotu si odepnul pásy. Naštěstí to rybník nebyl.
Tésně po dosedu, že sním něco pořádně škublo, (to byl tén
telefonní kabel)a zjistil že přistál na nějakém placku mezi domkama, hned
vedle obecní studny. A dál už není třeba pokračovat .
Jenom bych ještě dodal že pán Tomáš, mi na druhý den volal, že je
to dobré !!! Že se od známého dozvěděl, že v Petřvaldě v noci
přistálo nějaké vojenské, motorové rogalo a že to byli asi průzkumníci,
že potrhali telefonní kabel, aby přerušili spojení nepříteli.
No a když jme jeli po dlouhé době kolem, tak jme se taky zajeli podívát, kde to vůbec přistál. No a tam plno domků, uprostřed malý plácek a plno občanů tmavší pleti a při vší úctě k těmto lidém, jsem hned pochopil proč, ten co mi ho dal k telefonu nevěděl, jestli mám jet na křižovatce v levo nebo v pravo, no ono to bylo poznát, už i po tom telefonu s kým mluvím .
Tak to je taky jeden příběh ještě s dobrým koncem .