Předvánoční úvaha

23. 12. 2008 – Předvánoční úvaha jedné blogerky pod kterou se klidně podepíšu. A nebo že bych stárnul? A nebo že by mi vnucování čehokoliv lezlo na nervy a palici? To je fuk,hlavně hezké klidné příjemné české vánoce…;-)

Santo, sbal soby a táhni ke všem čertům!

autor: Renata Francová

Mám to už od nedělního rána. To jsem se vám takhle probudila, ploužím se do koupelny a ze zrcadla na mě kouká holka s výrazem spasitele a mým zubním kartáčkem v puse! Vánoční nálada se mi každý rok vrazí do tváře. „A sakra, už je to tady“, broukla jsem si. To zas budu rozdávat výplatu, smiřovat se s největšími zmetky v okolí a objímat celoročně zanedbávané příbuzenstvo.

Cca od 5.12. cítím každoročně nutkavou potřebu být dobrým a mravným člověkem. Když se v pozdním odpoledni 1. 1. probudím s přesvědčením, že jsem zaručeně špatný a nemravný člověk, vrátí se život do starých kolejí. Na mé sněhobílé adventní duši je jen jedna černá skvrnka. No černá, spíš červená. Červená tlustá skvrna s pytlem, tupým výrazem a bandou parohatých kompliců.

Když jsem byla docela malé škvrně, viděla jsem Ježíška. Stála jsem s nosem přilepeným na zamrzlé okno, celé tělo se mi chvělo v očekávání věcí příštích a on najednou přišel. Malé světýlko letělo pomalu po zasněžené zahradě, prolétlo skrz korunu holé třešně a rozplynulo se u plotu. Asi se zaleklo zvonečku z pokoje.

A pak jsem vyrostla. Do výšky, do šířky, do hloubky. A Ježíšek vyrostl se mnou. Přestal běhat po zahradě a honit zlatá prasátka po zdi. Přibili mu totiž ruce a nohy, a tak se usadil a stal se z něj smutný ukřižovaný pán.

Jednoho dne, ani nevím kdy přesně, tenhle Ježíšek seskočil z kříže, propadl obžerství a v červeném šaškovském oblečku začal létat se sobím spřežením a cpát se do komínů. Tohohle pána já už ale nemám ráda.

Minulý prosinec jsem se svou adventní svatozáří nahlížela do výlohy malého knihkupectví. „Ho-ho-hóoo!“ zařval mi někdo za zády pět centimetrů od ucha. Reflexivně jsem ho v úleku praštila těžkou kabelou přes rameno. Červeného strýce to pobavilo a začal se mnou okatě flirtovat. Neměl moc jasnou představu o své identitě, neboť se střídavě tituloval „Ježíškem“ a „Santou“, byl cítit becherovkou a na prsou měl ceduli „Bankrot“.

A já už vím, v čem je problém se jménem téhle osoby, protože všichni tihle Santové se slevovými kupóny, Santové na baterky, Santové ve výlohách, počítačových animacích, hypermarketech…Ti všichni mají na zádech v pytli kousek Ježíška.

A já Vám říkám, že moje děti budou stát za oknem a hledat metafyzickou dobrotu a lásku. I kdybych měla běhat s baterkou po zahradě.